časosběr  obsah   rejstřík


Zvířecí práva VIII
Jak se žije zvířatům.

Když se začne mluvit o zvířatech, jejich životních podmínkách a ochraně, nejspíš nám vytane na mysli divoká příroda a intenzívní snaha o ochranu, která nám už dnes připadá jako normální a nutná. Přitom volně žijící živočichové, přestože je omezujeme a ohrožujeme ničením životního prostředí či lovem, se mají vlastně dobře. Jsou svobodní a aktivní tak, aby se zařídili, jak nejlépe umějí.

Svět však obývají také zvířata, která bezprostředně chováme pro svůj užitek nebo potěšení. Je jich mnohonásobně víc než nás lidí. Drtivá většina zejména hospodářsky využívaných zvířat díky našim rozhodnutím a intenzívním metodám chovu trpí způsobem, o němž zpravidla raději ani nechceme slyšet.

Například v EU bylo v roce 2002 pro náš stůl poraženo 26 miliónů krav, 200 miliónů prasat, 77 miliónů ovcí a koz. Tato zvířata zpravidla nemohou žít ani v relativní pohodě, o „pěti svobodách“ se jim nemůže ani zdát.

Asi šedesát procent nosnic v ČR, pokud bereme v úvahu domácí malochovy, 90 % z přibližně 300 miliónů nosnic chovaných v Evropské unii a tři čtvrtiny ze 4,5 miliardy slepic chovaných ročně v celém světě prožije svůj život v tzv. bateriových klecích.

Bateriová klec je vyrobena z pletiva. Na drátěné mírně se svažující podlážce jsou v kleci namačkány nosnice tak, že celý svůj život tráví na prostoru menším, než je papír o velikosti A4. Je nasnadě, ale také je vědecky prokázáno, že v takové kleci slepice nemůže normálním způsobem stát, protahovat se, protřepat si křídla, která mají rozpětí asi 80 cm, jen s obtížemi se otočí. Je vyloučeno, aby mohla hřadovat, popelit se nebo snášet vajíčka v odděleném hnízdě, čili žít jako slepice.

Důležitost těchto potřeb potvrzuje výzkum. Z etologických pokusů je například zřejmé, že slepice je ochotna vyvinout velké úsilí a mnoho času, aby se dostala k hnízdu, kde by mohla snést vejce. Nosnice mají bolavé nohy ze stání na holých drátech. Trpí také nezměrnou frustrací. Nemohou se normálně sociálně chovat, poznávat prostředí, unikat útokům ostatních zvířat, pokud se projeví. Protože v takovém prostředí je agresivita projevující se klováním častá, řeší se tento „problém“ (který v normálním prostředí není problémem, ale například způsobem vytváření sociálních vztahů ve skupině) upalováním špiček zobáků kuřatům doslova na běžícím pásu.

Není výjimkou, že v jedné hale jsou drženy desetitisíce slepic v klecích až v šesti podlažích nad sebou. Umělé světlo 15-16 hodin denně simuluje letní den, protože to podpoří snášku vajec, řízené větrání je někdy špatné, takže za horka docházívá k úhynu od tepelného šoku.

Automaticky dávkované krmení jede na dopravním páse u přední strany klece. Takový „život“ vydrží slepice asi rok. Během něj snese přibližně 300 vajec a pak je poražena. Kvůli nedostatečnému pohybu mají slepice oslabené svaly a křehké kosti, a tak při vyndávání z klecí a přepravě na jatka až třetina zvířat utrpí zlomeniny. Apatičtí tvorové nacpaní v klecích na náklaďáku jsou to jediné, co většina z nás z jejich trýznivého životního údělu asi kdy zahlédla.

Bateriové klece představují nejlevnější způsob „výroby“ vajec. Náklady na krmivo v něm tvoří přes 70 %. Ostatní výdaje jsou nízké, protože jedna osoba obsluhuje 100 000 i více „nosnic“ v jedné budově. Konec bateriových klecí nastane v Evropské unii roku 2012. Podle směrnice z roku 1999 budou povoleny jen tzv. obohacené klece, které musejí poskytovat nejméně 750 cm2 prostoru jedné slepici, musejí být vybaveny hnízdem a stelivem. Tolik zákonná norma, na niž se musejí zemědělci připravovat.

Alternativy však existují už dnes díky soucitu chovatelů a zájmu spotřebitelů. Jsou nákladnější o 10–50 %. Haly s podestýlkou umožňují slepicím hřadování, klidné projevy slepičí nátury, jako je popelení, hrabání, zkoumání okolí. Ještě lépe se žije slepicím v halách doplněných přístupem do venkovních výběhů.

Dobré podmínky nosnicím obvykle zaručují ekologické farmy. V těchto výběhových chovech žije nanejvýš šest ptáků na metr čtvereční. Krmivo musí být ekologického původu. Je zakázáno zkracování zobáku a užívá se méně léčiv. Povolené maximum slepic na jednoho farmáře je 10 000. O jednom českém ekochovu nosnic poblíž Zvole u Prahy informoval čtvrtletník „Pro zvířata“. V roce 2002 na farmě chovali 82 slepic. Jejich vajíčka stála 4 Kč, slepice jich snášejí průměrně 230 ročně. Zároveň je ale třeba podotknout, že bez pravidelné a nezávislé kontroly není ani u ekologických farem trvale zaručeno, že se tam vždy zvířata budou mít dobře.

Hana Kolářová (odborné konzultace: Ing. Romana Šonková, Mgr. Lubomíra Chlumská, Mgr. Veronika Kinasová, Nadace na ochranu zvířat Praha)

Základ tohoto textu vznikl v červenci 2004 a vyšel v časopisu pro ekogramotnost Bedrník 4/2004, v němž je toho ke čtení na toto téma mnohem víc (vydává jej SSEV Pavučina ve spolupráci se Střediskem ekologické výchovy a etiky Rýchory - SEVER).