časosběr  obsah   rejstřík


Zvířecí práva VII
Revoluční změna nastala v roce 1997 v Evropské unii. Do té doby byla zvířata klasifikována „Římskou smlouvou“, zakládající EU, jako zboží nebo produkty. V roce 1997 v Amsterodamu podepsalo po dlouhé kampani organizací na ochranu hospodářských zvířat všech 15 členských států EU právně závazný „Protokol o zvýšené ochraně a respektování welfare zvířat“, v němž jsou zvířata uznána za cítící bytosti.

To znamená, že v EU jsou nyní zvířata považována za živé tvory, kteří mohou trpět a cítit bolest, anebo - pokud jim to umožníme - být spokojeni. Protokol rovněž vyžaduje, aby EU při formulování a realizaci své zemědělské, dopravní a výzkumné politiky brala plně v úvahu welfare zvířat. Právní závazek, aby se welfare zvířat udělovala plná pozornost, je nesmírně důležitým krokem. Jinými slovy se dá také říci, že „v EU středověk skončil oficiálně pro zvířata v roce 1997, zatímco všude jinde stále trvá,“ píše se v časopisu „Pro zvířata“.

Dalším velkým mezníkem v historii ochrany zvířat byla mezinárodní konference o welfare (životní pohodě) zvířat v březnu 2003 v Manile. „Bylo to poprvé, kdy se na takovéto úrovni hovořilo o důležitosti ochrany zvířat včetně důrazu na to, že všechny země světa musejí předcházet krutému zacházení se zvířaty a omezovat jejich utrpení,“ informuje Lubomíra Chlumská v jiném čísle časopisu „Pro zvířata“.

Konference se zúčastnilo 21 vládních delegací a přes 300 organizací na ochranu zvířat z 80 zemí. Účastníci schválili „Deklaraci o welfare zvířat“ (Declaration on Animal Welfare), která bude nabídnuta k podpisu vládám všech zemí světa. „Česká republika jako jedna z mála evropských zemí a jako jediná z nových členských států EU hlasovala pro Deklaraci přímo prostřednictvím svého zástupce v Manile,“ komentuje ředitelka Nadace na ochranu zvířat Ing. Romana Šonková.

V mnoha zemích je ochrana zvířat uznána ve formě národních zákonů. Nařízení a směrnice týkající se ochrany zvířat existují a dále se vyvíjejí také v rámci Evropské unie. Na celosvětové úrovni ale jakékoli uznání práv zejména hospodářských zvířat na ochranu jejich životní pohody dosud neexistovalo. To ostře kontrastuje se situací v ochraně biologických druhů, která se řídí „Konvencí o biodiverzitě“ a konvencí CITES.

„Hlavním smyslem Deklarace o welfare zvířat je to, aby byla také otázka životní pohody zvířat uznána jako celosvětově závažný úkol. Schválení Deklarace je prvním krokem k dlouhodobému cíli, kterým je přijetí Všeobecné deklarace o welfare zvířat v rámci Organizace spojených národů,“ končí zpráva o konferenci, která se konala pod patronací dvou významných mezinárodních organizací na ochranu zvířat WSPA a RSPCA.

Mezi zásady přijaté v deklaraci patří zejména: „Národy by měly podniknout veškeré náležité kroky k tomu, aby zamezily krutému zacházení se zvířaty a snížily jejich utrpení. V otázce životní pohody zvířat by se měly dále rozvíjet a vypracovávat příslušné normy, jako jsou normy upravující využití a zacházení s hospodářskými zvířaty, s domácími zvířaty, se zvířaty využívanými ve vědeckém výzkumu, s tažnými zvířaty, s volně žijícími zvířaty, ale nejen tyto normy.“

Hana Kolářová (odborné konzultace: Ing. Romana Šonková, Mgr. Lubomíra Chlumská, Mgr. Veronika Kinasová, Nadace na ochranu zvířat Praha)

Základ tohoto textu vznikl v červenci 2004 a vyšel v časopisu pro ekogramotnost Bedrník 4/2004, v němž je toho ke čtení na toto téma mnohem víc (vydává jej SSEV Pavučina ve spolupráci se Střediskem ekologické výchovy a etiky Rýchory - SEVER).