časosběr  obsah   rejstřík


Zvířecí práva IV
Postoj Petera Singera je nekompromisní: "All animals are equal." Všichni živočichové si jsou rovni. Zpochybňuje tak jedno z přesvědčení, na nichž západní společnost stojí - a sice to, že všechny mimolidské bytosti jsou podřízeny potřebám člověka, který má právo s nimi podle toho nakládat. Tento postoj neváhá označit za obdobu rasové nadřazenosti, za druhovou nadřazenost. Pojmu rasismus v tomto případě odpovídá „speciecismus“.

Singer předkládá argumenty, proč by každý měl považovat zvířata za hodná morálního ohledu. Hlavní morální kategorií je podle něj míra utrpení, podle které bychom měli rozlišovat. Přichází s požadavkem biologické rovnosti. Mezi člověkem a ostatními vyššími živočichy Singer nestanoví přesné meze - není zde podle něj žádný morálně závažný rozdíl, který by opravňoval zacházet s kýmkoli bez morálních ohledů. Všechno, co konáme ve vztahu k mimolidským bližním, potřebujeme zdůvodnit stejně, jako kdybychom to dělali člověku. Neexistuje žádné „jenom zvíře“ (charakterizuje knihu Lubomíra Chlumská z „Nadace na ochranu zvířat“).

Osvobození zvířat dále popisuje hrůzné praktiky zacházení se zvířaty v laboratořích a v zemědělsko-průmyslové živočišné výrobě. Singer nabízí z této schizofrenní situace východisko: vegetariánství. Kniha „Osvobození zvířat“ začala být vnímána jako „bible vegetariánství“ i „bible hnutí za osvobození zvířat“.

Dynamiku hnutí na ochranu zvířat zdokumentoval bibliograf Charles Magel. „Od starověku do počátku sedmdesátých let 20. století našel pouze 95 děl… Během dalších osmnácti let ale Magel objevil 240 děl s tematikou práv zvířat, z nichž mnohé napsali filozofové vyučující na univerzitách,“ shrnuje ve své knize Peter Singer.

Osmdesátá a zejména devadesátá léta nejenže nebývale rozhojnila hnutí na ochranu zvířat, hnutí také v duchu mediálně agresívní doby přitvrdilo ve snaze dostat problém do povědomí širší veřejnosti.

Stalo se. Kniha „Věčná Treblinka“ s podtitulem „Ve vztahu ke zvířatům jsme všichni nacisté“ z roku 2002 vyvolává polemiky už svým názvem. Americký historik Charles Patterson v ní vede úvahy o tom, že krutosti páchané každodenně na zvířatech stejně jako otroctví, rasismus, genocidy a pogromy byly umožněny a omlouvány týmž přesvědčením, že můžeme jakýmkoli způsobem nakládat s těmi, kteří jsou slabí, bezbranní, „odlišní“ a „méněcenní“.

Na světlo světa však ještě předtím vyšly i proti vůli podnikatelských zemědělských, farmaceutických, pokusnických a podobných lobby otřesné faktické dokumenty o „lidském“ zacházení se zvířaty. Velký rozruch vyvolala kniha „Holocaust“ vydaná v roce 1991, společné dílo publicistky Milly Schär-Manzoli a člena švýcarské kontrolní komise pro pokusy na zvířatech Maxe Kellera. Ten na vlastní odpovědnost vynesl na světlo tajné dokumenty o zločinech páchaných na pokusných zvířatech. Autoři je v knize zveřejnili a okomentovali.

Přímé doklady o způsobu zacházení se zvířaty v laboratořích, ve velkochovech či na jatkách se zveřejňují obtížně, jako by šlo o výrobní či vojenské tajemství. Někdy se na světlo dostanou pouze ilegálním způsobem jako při útoku na pennsylvánskou univerzitní laboratoř. Aktivisté radikálního „Hnutí za osvobození zvířat“ ukradli videozáznamy, jejichž svědectví vedlo k tomu, že státní tajemník zdravotnictví a sociálních služeb zakázal další pokusy.

I práva zvířat však mohou být zneužita: mimo jakékoli hranice se dostala například „Milice za práva zvířat“, která v roce 1982 poslala britské premiérce v dopise bombu. Ve jménu spravedlnosti jiných druhů neváhala použít násilí vůči vlastnímu druhu.

Hana Kolářová (odborné konzultace: Ing. Romana Šonková, Mgr. Lubomíra Chlumská, Mgr. Veronika Kinasová, Nadace na ochranu zvířat Praha)

Základ tohoto textu vznikl v červenci 2004 a vyšel v časopisu pro ekogramotnost Bedrník 4/2004, v němž je toho ke čtení na toto téma mnohem víc (vydává jej SSEV Pavučina ve spolupráci se Střediskem ekologické výchovy a etiky Rýchory - SEVER).