časosběr  obsah   rejstřík


Zvířecí práva III
Pojetí humanity se rozšiřuje, jak stoupá lidský blahobyt. „V hlubokém dávnověku poskytovali lidé ochranu bližních jen členům vlastního rodu. Pozvolna se okruh bližních rozšiřoval,“ konstatuje profesor Erazim Kohák.

Američané si v devatenáctém století uvědomili, že černoši nejsou domácí zvířata, jak je většina společnosti do té doby vnímala. Feminismus vyzval k úsilí o rovná práva ženy. Teď jsou na řadě obratlovci. (Existuje krajní podoba humanismu, která přiznává právo na život i bakteriím a virům…) Pohybujeme se však stále spíše v kultuře křesťanských tradic. Podobně islám je, jak píše dr. Šiler, výrazně „denaturalizované“ náboženství.

Zato například indické duchovní tradice vnímají člověka jako rovnocennou součást koloběhu života v přírodě a zvířatům přiznávají mimořádnou úctu.

O hloubce současného obratu svědčí docela běžná situace. Ještě před pár desítkami let se děti učily ve školách bez jakéhokoli zpochybnění, že vydra, liška, jestřáb, slimák či mandelinka jsou škůdci. Dneska tak vnímá zvířata méně lidí.

Jeremy Bentham (1748-1832) odstartoval moderní hnutí na ochranu zvířat. Pregnantně zformuloval: „Otázkou není, zda mohou myslet nebo umějí mluvit, ale zda mohou trpět?“ Podle Petera Singera byl anglický filozof a právním Bentham pravděpodobně první, kdo označil nadvládu člověka spíše za tyranii než za legitimní vládu. V roce 1824 vznikl v Anglii první spolek na ochranu zvířat, z nějž se později stala „Královská společnost pro prevenci krutosti na zvířatech“ (RSPCA).

V roce 1911 Británie přijala zákon na ochranu zvířat (The Protection of Animals Act), jehož kvalitu oceňuje například John Webster ještě dnes: „Říká jednoduchým jazykem vše podstatné.“ Krutost definuje jako působit zbytečné utrpení vykonáním nebo zanedbáním jakéhokoli činu.

V první polovině dvacátého století řešilo lidstvo více než práva zvířat konflikty uvnitř vlastního druhu. Po skončení druhé světové války se zemědělci dostali pod sílící ekonomický tlak na „výrobu“ levnějších potravin včetně masa, na zvyšování produktivity chovů. Nenápadně, aniž by si to drtivá většina lidí uvědomovala, nebývalé množství tvorů začalo žít v nepředstavitelně těžkých podmínkách průmyslových velkochovů.

Ale současně s tím v 50. letech vznikly první dvě organizace na ochranu zvířat, které v mezinárodním měřítku organizovaly kampaně na pomoc zvířatům. Později se sloučily pod jménem „Světová společnost pro ochranu zvířat“ (WSPA). Průlom na poli ochrany „hospodářských“ zvířat způsobila kniha Ruth Harrisonové „Zvířata jako stroje“ (Animal Machines). Poprvé veřejnosti ve Velké Británii odhalila realitu intenzivního chovu zvířat. Podle ní je krutost přiznána jenom tam, kde končí ziskovost.

O desetiletí později začaly mít úspěch knihy o etických otázkách práv zvířat, například „Zvířecí práva“ (Animal Rights) Andrewa Linzeyho z roku 1976 nebo rok předtím vydaná slavná kniha profesora melbournské univerzity Petera Singera „Osvobození zvířat“ (Animal Liberation). Profesor Erazim Kohák v úvodu k českému vydání význam této zásadní knihy vidí takto: „V Americe sedmdesátých let to byl naprosto základní objev. Otevřel se nám nový obzor… S úžasem jsme si uvědomovali, že zvířata, která jsme my po generace vnímali spolu s nerosty a stromy jako inventář světa, jsou naši bližní…“. Přes toto přiřazení Singerovy knihy ke stěžejním dílům ekologické gramotnosti vyzývá profesor Kohák ke kritickému čtení.

Hana Kolářová (odborné konzultace: Ing. Romana Šonková, Mgr. Lubomíra Chlumská, Mgr. Veronika Kinasová, Nadace na ochranu zvířat Praha)

Základ tohoto textu vznikl v červenci 2004 a vyšel v časopisu pro ekogramotnost Bedrník 4/2004, v němž je toho ke čtení na toto téma mnohem víc (vydává jej SSEV Pavučina ve spolupráci se Střediskem ekologické výchovy a etiky Rýchory - SEVER).