časosběr  obsah   rejstřík


Zvířecí práva XVII
Poslední dvě století přinesla nový pohled člověka na živé spoluobyvatele planety. Vzniklo hnutí za práva zvířat.

První zákon na ochranu zvířat přijal britský parlament před necelým stoletím. Na sklonku 20. století byla novozélandským zákonem poprvé přiznána jinému druhu práva vyhrazená dosud člověkem pouze člověku. Rok 2004 přinesl bezprecedentní krok postihující tak zakořeněnou tradici, jako je španělská korida, když se jí město Barcelona dobrovolně vzdalo na základě většinového rozhodnutí zastupitelů města. Rozvíjí se také přijímání evropských právních norem ve prospěch životní pohody zvířat. Přesto je to vše při porovnání s bídným životem 4 miliard brojlerů ročně odchovaných jen v Evropské unii jen malý pokrok.

Je před námi dlouhá cesta a zatím netušíme, kam až povede. Budeme na jejím vyústění soucítit s kamenem, jemuž je dosud vyhrazena symbolika mrtvého chladu?

Změnu i v takříkajíc globálním vnímání se dá ilustrovat na vývoji jazyka globálních diplomatů o biodiverzitě. „Po celou dobu přípravy Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiro v roce 1992 mi vadil její vypjatě antropocentrický přístup. Proto jsem s velkým potěšením zaznamenal právě na konferenci určitý posun. Úmluva o biologické rozmanitosti začíná slovy: Smluvní strany, vědomy si vnitřní hodnoty biologické různorodosti…“, říká profesor Bedřich Moldan.

Hnutí na ochranu zvířat a postupné rozšiřování zvířecích práv může přinášet i zajímavou inspiraci pro udržitelnost života na Zemi. Za zamyšlení určitě stojí údaje o energetických tocích spojených s lidskou konzumací masa, v bohatých zemích spíše s přejídáním se živočišnými produkty: Dva hektary půdy uživí jednoho člověka konzumujícího maso. Táž plocha ale uživí 14 vegetariánů nebo 50 veganů, kteří jedí výhradně rostlinnou stravu. O kolik by se zmenšila naše ekologická stopa, kdybychom spotřebovávali třeba jen o 10 % méně živočišné stravy, neřku-li stali se téměř vegetariány?

Je to vlastně absurdní: Čistě účelová zemědělská velkovýroba včetně bezcitné velkoprodukce zvířat přispěla k tomu, že lidstvo se do té míry „osvobodilo“ od své bezprostřední závislosti na sháňce jídla a zajišťování potřeb pro přežití, že má teď dost času, energie a jistot, aby se konečně mohlo věnovat myšlenkám a činům, které mají ochránit přírodní základnu života na Zemi. Dá se to jednoduše shrnout poslední větou z knihy Johna Webstera s podtitulem Střízlivé kázání o ráji: „Dokud člověk nerozšíří svůj okruh soucítění na všechna živá zvířata, nenajde sám klid.“

Hana Kolářová (odborné konzultace: Ing. Romana Šonková, Mgr. Lubomíra Chlumská, Mgr. Veronika Kinasová, Nadace na ochranu zvířat Praha)

Základ tohoto textu vznikl v červenci 2004 a vyšel v časopisu pro ekogramotnost Bedrník 4/2004, v němž je toho ke čtení na toto téma mnohem víc (vydává jej SSEV Pavučina ve spolupráci se Střediskem ekologické výchovy a etiky Rýchory - SEVER).