časosběr  obsah   rejstřík


Zvířecí práva
Když v roce 1999 Nový Zéland jako první stát na světě do svého právního řádu přijal práva lidoopů, byl to čin tak bezprecedentní a dostalo se mu takové mediální pozornosti, že to jistě přivedlo mnoho lidí k otázce, kam svět spěje. Pro mnohé to byl podnět k hlubšímu zamyšlení nad obecně se rozšiřujícím pojetím práv.

Co se vlastně stalo? Americký genetik Morris Goodman dospěl k závěru, že genetická informace člověka a šimpanze se liší jen v 0,6 % písmen dědičné abecedy. Vlastně bychom měli spíš než lidoop šimpanz říkat člověk šimpanz.

Po Goodmanově návrhu přeřadit šimpanze do rodu Homo zesílily hlasy požadující pro lidoopy základní lidská práva. V „Deklaraci o lidoopích“ bylo už dříve vyhlášeno „společenstvo rovnocenných“, složené z orangutanů, goril, šimpanzů a lidí… Deklarace stanoví, že nikdo z příslušníků „společenstva rovnocenných“ nesmí být zabit (s výjimkou zabití v sebeobraně) a nesmí mu být způsobována újma ani v případě, že by tím prospěl jiným příslušníkům „společenství“. Naplnění druhého z požadavků by postavilo mimo zákon jakékoli pokusy na lidoopích.

Novozélandské právo neakceptovalo pouze třetí z požadavků deklarace, podle nějž nesmějí být lidé ani lidoopí zbaveni osobní svobody bez spravedlivého soudu, a pokud by byli uvězněni neprávem, musejí být propuštěni. Lidoopi i člověk mají mít právo na odvolání proti rozsudku, který je zbavil osobní svobody, a nejsou-li toho schopni, má se jim dostat právního zástupce.

V roce 2003 si média zase všímají, že Švýcarsko dalo zvířatům právní status. Psi, kočky, andulky a veškerá doma chovaná zvířata přestala být považována za předmět. Získala postavení „živých bytostí, které mají city a mohou trpět“. Například v případě rozvodu se má soudce řídit „zájmem psa“ a přiřknout ho tomu, kdo bude schopen zajistit zvířeti lepší péči.

Zvířecí práva jsou na postupu, ale skutečnost zůstává převážně drsná, krvavá a často beznadějná. Náš nejbližší příbuzný šimpanz zřejmě vyhyne během příštích padesáti let. Více než ubývání domovských pralesů a nemoci ho překvapivě ohrožuje lov na maso. „Bushmeat“ divoce žijících jedinců však neshánějí především domorodci, kteří by byli na takovém zdroji výživy závislí, ale například i zaměstnanec francouzského ministerstva. Lidoopy ohrožuje také kácení lesů a nemoci.

Alespoň nějaká práva však zdaleka nejvíc potřebují zvířata, která bezprostředně „slouží“ člověku.

Hana Kolářová (odborné konzultace: Ing. Romana Šonková, Mgr. Lubomíra Chlumská, Mgr. Veronika Kinasová, Nadace na ochranu zvířat Praha)

Základ tohoto textu vznikl v červenci 2004 a vyšel v časopisu pro ekogramotnost Bedrník 4/2004, v němž je toho ke čtení na toto téma mnohem víc (vydává jej SSEV Pavučina ve spolupráci se Střediskem ekologické výchovy a etiky Rýchory - SEVER).