časosběr  obsah   rejstřík


Překvapivé zjištění
ohledně prasat, která opouštějí velkochov jen jednou.

Dva agronomové, profesoři Alex Stolba a D. G. M. Wood-Gush z univerzity v Edinburghu, se v osmdesátých letech minulého století pokoušeli (bez úspěchu) navrhnout úspornou skupinovou soustavu chovu prasat, kterou by velkochovatelé mohli využít ve velkém měřítku.

Skupinu prasat chovaných v uzavřených klecích jednoduše vypustili do „přírody“ - do rozsáhlého výběhu s potokem, borovicovým lesíkem a bahnitým močálem.

Zpráva profesorů, sepsaná po tříletém pozorování, se čte jako pracovní deník zoologů, popisujících nějaký dosud neznámý živočišný druh:

„Prasata si postavila celou řadu společných pelechů, na jejich stavbě spolupracovala. Tyto pelechy vykazovaly jisté společné prvky, včetně stěn, které zvířata chránila před převládajícím směrem větru a širokého výhledu, umožňujícímu prasatům vidět, kdo přichází.

Pelechy byly daleko od míst, kde se zvířata krmila. Při návratu do pelechů přinášela další materiál a pelechy přestavovala. Když ráno vstala, šla močit a kálet nejméně sedm metrů od pelechů.

Mezi zvířaty se vytvořila složitá společenská pouta a novým zvířatům, která byla vypouštěna do tohoto prostoru, trvalo značnou dobu, než se začlenila.

Mezi některými zvířaty se vytvořily pozoruhodné vztahy - třeba mezi dvěma prasnicemi, které několik dní po vrhu selat chodily a spaly spolu. Selata stejného pohlaví se držela pospolu a zkoumala chování ostatních selat. Mladí samci rovněž sledovali chování starších samců. Selata obou pohlaví se věnovala manipulačním hrám. Na podzim věnovala prasata 51 % dne rytí.“

Řečeno jinak, aby badatelé zbavili prasata utrpení průmyslových velkochovů a poskytli jim podmínky, které by byly vhodnější pro jejich potřeby a návyky, museli se vydat zpět a zjistit, jaké jsou tyto potřeby a návyky.

Studie končí ohromujícím závěrem: „Obecně lze říci, že chování prasat, která se narodila a žila předtím v intenzívním chovném systému, je podobné chování evropských divokých prasat, poskytneme-li jim patřičné prostředí.“

Prasata se tedy dosud překvapivě podobají prasatům. Jsou stejná jako ta, co žila před dávnými věky. Jakýmsi zázrakem zůstávají živými tvory se svou vlastní přirozeností.

Úryvek z knihy Jejich jest království, kterou sestavil Jan Čejka a překládal do ní spolu s Viktorem Faktorem; vydal ji PRÁH v roce 2005. Kniha sestává z ukázek ze tří knih: „Panování“ Matthewa Scullyho, „Bez jediné slzy“ Marka Bernsteina a „Vepř, který zpíval na Měsíc“ Jeffreyho Massona. Úryvek pochází z ukázky z první knihy.

P. S. O knize podrobněji na webech animal rights.webz.cz a databazeknih.cz.