časosběr  obsah   rejstřík


Více méně
Kolotoč spotřeby (větší a větší, neboť ze stále výraznější části samoúčelný), zaměření se na malichernosti a odtažitost od skutečnosti začínají mít navrch nad schopností rozeznávat důležitost jednotlivin, natož pak celků.

Tuaregové tvrdí, že kdo získává pohodlí, ztrácí svobodu. I skrz dějiny celého lidstva prochází přesvědčení, že střídmost a skromnost, představují nejvhodnější prostředí pro - nově řečeno - asertivní, ekologické, altruistické, tvořivé a nevím, jaké ještě, ale určitě hlavně zdravé a šťastné bytí: JSEM ŽIVOT CHTĚJÍCÍ ŽÍT UPROSTŘED ŽIVOTA CHTĚJÍCÍHO ŽÍT.

Krajností je dobrovolný nedostatek, živoření až boj o přežití. To, k čemu má blízko většina z nás, leží na protilehlém kraji: Přebytek.

Brát tolik, kolik si právě mohu dovolit, chtít víc. Vize neomezené spotřeby, trochu jiné živoření - v zacyklovaném shonu a „chtíči“ (od „chtít“) - ale kdo si to přizná?!

Musí si každý z nás zažít na vlastní kůži, že poměřovat opravdovost života směsicí štvanice na zážitky s hromaděním hmotných statků vrcholí zklamáním a pocitem prázdnoty?

Nepřímá úměra mezi dobrovolnou hmotnou chudobou a takzvanou chudobou ducha slouží jako zvlášť účinná pomůcka k dosažení jednoho či druhého.

tarsan, 1996