časosběr  obsah   rejstřík


Jarní tah žab
Přejede-li člověk člověka, mívá z toho jeden smrt a druhý soud. Přejede-li člověk nečlověka, soud chybí.

Mrtvolky ježků, koček, zajíců, ptáků a jiných tvorů jsou rozjížděny k nepoznání. V případě žab se jedná o hotový masakr: Vždy zjara opouštějí svá zimoviště v lesích a míří k rybníkům, aby přivedly na svět další generaci. A tam, kde jim člověk do cesty postavil silnici, se na ní objeví (za pro ně příhodného počasí a zpravidla po setmění) až stovky dospělých jedinců. Lidé se vozí auty, jedna cesta jako každá druhá. U obojživelníků jde o cestu „svatební“, cestu zachování druhu, cestu podstatnou.

Odpíračů hesel „nehas, co tě nepálí“ a „z cizího krev neteče“ dnes už není mnoho. Možná nikdy nebylo. Nosíte-li v sobě ochotu ostatním pomáhat, máte možnost zachránit moře životů. Způsobů je řada, od úplně jednoduchých po dosti náročné: V kritickou dobu jeďte jinudy, anebo autobusem (lisuje žáby nezávisle na počtu pasažérů). V pláštěnce či s deštníkem můžete jet i na kole, nebo jít pěšky. Nedáte-li dohromady vlastní skupinku záchranářů, i coby osamocený obětavec zmůžete hodně.

Od Žárovic ke dvojici hamerských rybníků urazí některé žáby po silnici téměř dva kilometry. Po několik jarních večerů je tu potřeba lidí, kteří obojživelníky šetrně sbírají a nosí k břehům rybníků. Přenášejí je v plastových kýblech, popřípadě v suchých plátěných pytlících. Nedávají k sobě různé druhy, některé totiž mohou jiným ublížit; obvykle však vystačí s dělením na ropuchy a skokany. Nepostradatelné jsou baterky. Přinejmenším děti, alergici a sběrači ropuch mají gumové rukavice.

Už zmíněným pro tah příhodným počasím je žabám mrholení a pár stupňů nad nulou. Podle toho lze v březnu, většinou ale až v dubnu, očekávat - odhadovat - začátek tahu. Žáby pak táhnou po celé noci, večerní sbírání se obvykle končí s průjezdem posledního večerního autobusu. Kvůli žabím opozdilcům prochází důsledný (a místní) záchranář s kýblem v každé ruce silnici i časně zrána - před přesunem lidí za prací.

Přese vše zde popsané je obětavost záchranářů, třeba s péčí o kojence, nesrovnatelná. Navíc se jedná skutečně jen o několik dnů v roce.

„Vznešené myšlenky jsou podobny žábám. Líhnou se v malých a kalných loužích a zanikají pod koly dějin,“ napsal kdosi. Obojživelníci přežili stovky miliónů let. Člověk (zvláště ten notně se posilňující iluzí nadřazenosti) však rychle učinil jejich existenci křehkou - nyní už zcela závislou na síle živořících vznešených myšlenek.

tarsan, asi 1996

Herpetolog Ivan Zwach však přináší nové poznatky & zkušenosti, podle nichž je pro žáby jejich přenášení v kbelících medvědí službou!