časosběr  obsah   rejstřík


Kočičí stelivo
Pro představu o spotřebě surovin a energie, i o množství a povaze odpadů.

Až do roku 1948 používala většina koček přírodu, málokterá krabici vysypanou pískem. V zimě onoho roku mičigenská hospodyňka Kay Draperová zjistila, že písek zamrzl.

Firma poblíž jejího domu nabízela kuličky sušené hlíny zvané valchářská hlinka, které se používaly ke vsakování rozlitého benzínu či ropy. Paní Draperová si vyprosila pár nádob a zjistila, že do krabice pro kočku se skvěle hodí.

Pověděla o tom známým a když si i ti začali chodit pro kuličky, Ed Lowe, syn majitele firmy, začal kuličky prodávat v papírových pytlích pod názvem „kočičí stelivo“.

Bagr lžící nabírá hlínu z jam a pokládá na dopravní pás, který ji veze k drtiči, v němž se rozmělňuje na menší hroudy. Ty se nakládají na korby náklaďáků a převážejí do továrny.

V továrně hroudy dopravní pás veze do pece ve tvaru dlouhého ležícího válce. Teplo v peci hroudy vysušuje.

Další drtič rozmělňuje hroudy na správnou velikost steliva.

Rozdrcená hlína se prosévá přes síta, která ji třídí do granulí různých velikostí. Ty se poté v určitém poměru smíchávají znovu dohromady, protože pro kočičí stelivo se hodí směs různých velikostí.

Přidávají se protiprašné a deodorační prostředky. Stelivo se poté sype do potištěných pytlů, připravených k expedici.

Bill Slavin, Jak se co dělá (česky vydalo nakladatelství JUNIOR, 2007), strany 46 a 47.