časosběr  obsah   rejstřík


Jsme stádo
Kde se v nás bere poslušnost vůči společenským pravidlům? Je možné, že vyplývá ze způsobu, jakým jsou pravidla formulována. Pokud normy působí jako konečné a neměnné, považujeme je za správné nezávisle na obsahu.

Existuje spousta činitelů, jež nám brání vzepřít se. Mezi nimi i spád k tak zvaným racionalizacím. To znamená, že si dodatečně zdůvodňujeme svoje nepřípustné či iracionální chování.

Pravidla, jež nás nějak omezují, ale zároveň je nemůžeme změnit, máme sklon přehodnocovat a vidět coby správná, logická, a dokonce nutná.

Většina z nás považuje uspořádání společnosti, v níž žijeme, za vhodné, aniž bychom o něm moc pochybovali, ať je jakékoliv.

Někteří z nás jsou vůči racionalizacím odolnější než jiní. Najde se i dost těch, kteří nepovažují zákony za absolutní pravidla, ani když jsou absolutně formulovány. Řídí se vlastním úsudkem a dodržují je, jen když s nimi souhlasí. Podobných lidí je menšina.

Mírně upravené úryvky z článku „Od konformity ke svobodě“ biologa Radka Johna z časopisu RefleX 7/2012 (z 16. 2. 2012; strany 48 a 49).

P. S. Stephen Law: „Přemýšlíme, jak splatit hypotéku, jestli koupit nové auto, co uvařit k večeři. Když začínáme myslet filozoficky, poodstupujeme o krok a díváme se na daný obraz z širší perspektivy. Začínáme zkoumat, co jsme dříve považovali za samozřejmé. Jsem přesvědčen, že ti, kteří o tento krok nikdy nepoodstoupili, kteří žijí naprosto nezkoumaným životem, jsou coby lidé nejen poněkud povrchní, ale také potenciálně nebezpeční. Jednou z velkých lekcí 20. století je zjištění, že lidé se pořád chovají jako stádo, a to bez ohledu na stupeň své civilizovanosti.“