časosběr  obsah   rejstřík


Zdravé sobectví II
Myslet výhradně na druhé je obdobnou krajností jako myslet pouze na sebe.

Psycholog Michal Barták: „Současnost nevidím o nic víc nebo míň sobeckou než doby předchozí, byť často slýcháme, že žijeme ve věku sobectví. Lidé zůstávají v podstatě stejní. Pokud se chovají jinak, tak především kvůli měnícím se životním podmínkám. Dřív se žilo víc pospolu, i početná rodina mé babičky obývala jen dvě malé místnosti. Dnes jsme od sebe jaksi dál a vinou zvyšujícího se bohatství společnosti máme i víc času a možností žít jen sami pro sebe.“

Podle jedné teorie nás k sobectví nutí výrobci všemožného zboží, protože potřebují neustálý růst odbytu. Reklamami vnucují lidem i naprosté zbytečnosti, aby se na ně upnuli jako na symboly životního úspěchu (a nezbylo jim, než na ně vydělávat, což jim zabere velký kus života). Britský sociolog Martin Jacques dokonce píše, že trh ukradl naše životy, vzal nám rodinné i přátelské vztahy a místo nich vnutil hmotné náhražky.

Sobectví a nesobectví by měly být v člověku vyváženy. I sobectví má své kladné rysy. Především udržuje osobnost celistvou. Kdybychom se stále jen snažili vyhovět svému okolí, duševně bychom se rozpadli.

„Pod pojmem správné sobectví vidím čas, který si člověk vyhradí sám pro sebe, rozumně pěstované koníčky, sporty, přátelské vazby a podobně. Nakonec se tím i zvýší hodnota člověka pro jeho okolí, které už tolik nerozmazluje. Být připraven splnit každé přání - hlavně dětem - hned na první písknutí je mimochodem velmi nevýchovné,“ dodává Barták.

Úryvky z článku Ivo Bartíka „Sobectví je zdravé“ (Květy 36/2012, strany 14 až 17).