časosběr  obsah   rejstřík


Sebestřeh
Někteří jedinci se možná chovají správně, aniž by si hlídali myšlenky. My ostatní se bez sebedohledu neobejdeme.

Komu není dostatečnou motivací smysl práce samé a má tedy nefunkční systém vnitřního psychického sebeodměňování přepsán potřebou povyšovat se a dosahovat selektivních výhod, kdo nepochopil, že nejméně tak krásné jako brát je dávat, kdo své nadprůměrné schopnosti necítí především jako závazek k ostatním, třeba právě těm méně schopným, kteří jen neměli takové štěstí, neměl by nikdy rozhodovat o jiných, protože není s to rozhodnout kvalifikovaně a lidsky přijatelným způsobem ani o sobě.

Marcus Tullius Cicero: „Prospěch, plynoucí z nečestného jednání je vždy prospěchem toliko zdánlivým, protože nečestným jednáním si člověk škodí na tom nejcennějším, co má – na duši.“

Logický závěr je zde myslím jednoznačný – slušnost není hloupost, ale naopak – to neslušnost je projevem hlouposti. A získávání selektivních výhod na úkor ostatních za slušnost rozhodně považovat nelze.

Dovolím si tvrdit, že projevem skutečné moudrosti je především schopnost poznat sebe (a dokázat přitom překonat například bariéru vnitřní psychické sebeobrany, která zcela znemožňuje fungování sebereflexe všude tam, kde je jí nejvíc potřeba) a dále schopnost vyrovnat se sám v sobě lidsky přijatelným způsobem s rozporem chtěného s možným; a že projevem skutečné síly je schopnost ovládnout sebe (například počínat si slušně i tehdy, kdy je to pro nás velmi bolestivé).

Celý článek Jaromíra Habra na webu Britské listy.