časosběr  obsah   rejstřík


Hluboký rozpor
Karen Duveová nám ve své knize „Jíst slušně“ předkládá nespočet trefných postřehů. Zde je jeden z nich (ze stran 67 a 68):

I když vezmu v potaz nejlepší možné zacházení, co nejkratší převoz na jatka a šetrnou porážku, vnímám biomaso stále rozporuplně. Pokud není správné zvířata zneužívat, jak může být správné je zabíjet? To je přece ještě mnohem horší než pouhé týrání!

Postupy užívané v průmyslových velkochovech jsou jednoznačné. Když jsou soustavně přehlíženy potřeby zvířat, když jsou prasata považována pouze za plantáže pro kotlety, zbývá už učinit jen krůček k tomu, uštědřit jim ránu mezi oči.

Ohleduplný chov hospodářských zvířat s cílem tato zvířata později zabít v sobě skrývá hluboký rozpor. Ctím sice právo zvířete na pohyb a čerstvý vzduch, zajistím mu vyhovující stanoviště, chutné krmivo a umožním mu společenské vztahy, hodím mu do výběhu míček na hraní, ale jeho nejzákladnější potřebu, vůli k životu, prostě přehlížím. Zavřít zvíře do těsné klece je podlé, ovšem zabít ho je v pořádku?

A naopak: pokud nevěnujeme pozornost nejvyššímu zájmu zvířete, jeho touze po životě, proč bychom se měli zajímat o jeho druhořadé potřeby? Pokud není zločinem zabíjení zvířat, proč by mělo být zločinem jejich zavírání do těsných prostorů, uřezávání ocasů nebo půlky zobáku, vytrhávání řady zubů v pokusných laboratořích, aby mohly být nahrazeny implantáty, záměrné nakažení těchto implantátů, až jim bakterie sežerou půlku čelisti?

Jestliže je prase na světě pouze proto, že má být po čase zabito, proč bychom na něm nevyzkoušeli ještě pár léků nebo mu nevpálily z nově vyvíjené zbraně několik ran do hlavy? Jestliže přijímám jeho smrt, jsem schopna přijmout už úplně všechno.
 

K zakoupení v éšopu nakladatelství DOKOŘÁN.

P. S. Již zde uvedená recenze Pavla Huba.