časosběr  obsah   rejstřík


Rozhovor androida s člověkem
Úryvek z knihy Stephena Lawa „Filozofická gymnastika“ (DOKOŘÁN, 2007, strana 85). Převzato s laskavým svolením nakladatelství. Foto pochází z televizního seriálu „Star Trek“.

Android: „Představte si, že by postupně nahrazovali organické neurony ve Vašem mozku umělými kovovými a silikonovými, jako jsou ty moje. Zhruba po roce byste měla mozkomatický mozek jako já. Co by se podle Vás průběžně dělo?“

Vědkyně: „Jak by mi implantovali víc a víc umělých neuronů, pomalu bych přestávala rozumět. Mé pocity a myšlení by mizelo, až bych nakonec byla uvnitř mrtvá, jako ty. Protože moje umělé neurony by byly ze stejného nesprávného materiálu. Mozkomatický mozek pouze předstírá myšlení.“

Android: „A přitom by si nikdo navenek nevšiml žádného rozdílu?“

Vědkyně: „Ne, asi ne. Pořád bych se chovala stejně, protože umělé neurony by fungovaly stejně jako ty původní.“

Android: „Správně. V tom případě byste si však při nahrazování Vašich neuronů ani Vy nevšimla jakékoli ztráty schopnosti rozumět nebo cítit, ne?“

Vědkyně: „Jak to myslíš?“

Android: „Kdybyste si všimla, že ztrácíte schopnost rozumět nebo cítit, pak byste se o tom patrně zmínila, ne? Řekla byste něco jako „Panebože, děje se se mnou něco divného. V posledních měsících jakoby se mi začínal vytrácet rozum!“

Vědkyně: „To asi ano.“

Android: „A přece byste nic takového neřekla, že? Protože Vaše vnější chování, jak jste právě připustila, by bylo stejné jako obvykle.“

Vědkyně: „No, to je asi pravda...“

Android: „Z toho ale vyplývá, že i když by se Váš rozum a cit úplně rozplynuly, vy byste neměla o ničem ani potuchy.“

Vědkyně: „Hm, neměla.“

Android: „Pak byste si ovšem vůbec neuvědomovala, že něco ztrácíte, když by Vám pomalu nahrazovali Vaše neurony kovovými a silikonovými.“

Vědkyně: „Nejspíš skutečně ne.“

Coby prezentace (v pavrpojntu).