časosběr  obsah   rejstřík


A co rostliny? Jak vede se jim? III
Učiníme další krok od antropocentrismu k biocentrismu? Emil Hadač: „Týrání rostlin.“

Člověk je pánem Všehomíra a jako takový má právo libovolně využívat všech přírodních zdrojů - tak zní heslo takzvaného antropocentrického vnímání světa. Jeho naplňování vede lidstvo od jedné ekologické katastrofy ke druhé a může vyústit v globální kolaps.

Není proto divu, že se stále více začíná uplatňovat hledisko biocentrické: „Každá živá bytost má stejný nárok na život jako člověk.“

Z uvedeného názoru pramení kupříkladu i návrhy zákonů o ochraně zvířat před týráním v různých zemích. Dříve vycházely především z křesťanské lásky k živým tvorům, dnes určitě i z vyššího stupně poznání. V každém případě jsou to spravedlivé návrhy. Vedle živočichů jsou tu ovšem i rostliny.

Neměly by i ony být chráněny před nešetrným zacházením?

Vnitřní světy živočichů a rostlin jsou zcela odlišné. Živočichové jsou v zásadě pohybliví, mají nervovou soustavu a jejich život závisí často na rychlé reakci na vnější popudy - reakci řádově nejčastěji vteřinové, leckdy i kratší. Rostliny, zakotvené v zemi, nervovou soustavu nemají. Na podněty zvenčí ovšem také reagují, jinak by nemohly existovat. Jejich reakce bývá daleko pomalejší, trvá spíše hodiny nebo dny. Běžně se projevuje směrovaným růstem, například za světlem nebo za vodou.

O tom, zda rostliny mají nějaké libé či nelibé pocity, zda si nějak uvědomují příjemné či bolestivé vlivy, nic nevíme. Je však jisté, že na příznivé podněty reagují jinak než na nepříznivé. Lze z toho vyvozovat, že dokáží vnímat určité zacházení jako týrání?

Těžko soudit. Pravděpodobně (a zcela mylně) jim připisujeme pocity analogické vlastním... Vezměme například dost rozšířené mínění, že trhání lučních květin je kruté. Rozhodně je to bezohledné, zvláště když se pak schnoucí kytky zahodí.

Pokud se však rostliny netrhají s kořeny, nepokládal bych to za tak hrozné. Rostliny, které jsou (s výjimkou několika druhů bakterií) jedinými organismy schopnými přetvářet anorganické látky v organické, byly už od svého vzniku zdrojem potravy pro živočichy. Po lidsku (opět) bráno - ty rostliny s tím počítají. A mají tudíž vyvinutou vysokou schopnost regenerace. Ve volné přírodě jelen, srnec či zajíc okusují řadu hodin den co den po celý rok statisíce rostlin a žádné podstatné škody tím nepůsobí.

Mně osobně však připadá jako týrání rostlin například pravidelné sestřihávání dřevin do nejrůznějších, více či méně úhledných tvarů v zahradách a parcích francouzského stylu. Keř, který je svou dědičnou podstatou puzen k růstu ke slunci a do volného prostoru, je nucen vyhánět zkrácené větvičky do hustě zastíněné změti starších větví a za každý pokus o proniknutí na světlo je „trestán“ sestřihem.

Jako týrání se mi jeví také tvarování korun ovocných stromů do nízkých kordonů, aby majitel nemusel česat ovoce z žebříku. Ze zdravých stromů se tak formují jacísi hrbatí skrčci a invalidé.

Za týrání velmi kruté považuji pěstování japonských bonsají. Zdravé stromky tu jsou od nejútlejšího mládí mučeny nedostatkem živin a vody, kterých se jim dostává jen takové množství, aby nezahynuly. Místo ročních přírůstků na úrovni decimetrů smějí přibývat nejvýše o milimetry. Místo aby se rozmáchly do prostoru, kroutí se jako nedochůdčata, ačkoliv v nich stále dřímá schopnost být zdravými stromovými velikány. Nejspíš do této představy vkládám příliš mnoho vlastních pocitů, ale jeví se mi to krutější než třeba ono mimo zákon postavené kupírování psích uší.

Emil Hadač, botanik, profesor UK, dříve ředitel Ústavu krajinné ekologie.
Zdroj jeho článku žel již neznámý.

P. S. Vždyť přece (a to nejen v zemědělství, lesnictví, zahradnictví atd.) spoustu věcí, ne-li všechny, můžeme i v zacházení s rostlinami dělat jinak. Buď zůstaneme sobci (to nikdo z nás rád neslyší; zvláště ti největší), anebo získáme pevnou vůli zbavovat svět našeho otrokářství: počínaje svým nitrem, přes všechny živočichy až za rostlinstvo. Buď zůstaneme nespravedlivými, anebo se začneme upřímně učit být spravedlivými.