časosběr  obsah   rejstřík


A co rostliny? Jak vede se jim? II
Cleve Backster pracoval na vývoji nového typu detektoru lži. V noci 2. 2. 1966 ho napadlo na něj napojit rostlinu, kterou měl ve své kanceláři. Byla jí dužnatá pouštní dracéna.

Očekával průběh křivek typický pro prostředí s dobrou vodivostí vzhledem k tomu, že rostlinu právě zalil. Zmýlil se. K jeho obrovskému překvapení mu vyjíždějící grafický záznam byl povědomý z mnohem složitějších událostí - z nesčetných výslechů. Křivky právě zalité dracény byly stejného druhu jako křivky zachycené těsně po kladné odezvě vyslýchaných.

Backster coby technicky založený, vynalézavý typ člověka si hned položil otázku: Jak by se dalo ověřit, zda rostlina je skutečně schopná mít nějaké pocity? A jako nefalšovaný příslušník druhu Homo začal ve svém uvažování mířit očekávatelným směrem. Nejprudší reakce máme, jsme-li ohroženi: co kdybych jí trochu ublížil? Že bych jí trošičku připálil jeden z masivních listů? Než by však vůbec stačil převést své nekalé záměry do praxe, stalo se něco přinejmenším zrovna tak nečekaného jako před chvílí. Pisátko detektoru vykreslilo křivku záporných pocitů, obav.

Aby vyloučil náhodu, rozhodl se svých úmyslů ještě přidržet. Zvedl se a odešel do vedlejší místnosti pro zápalky. Jakmile se s nimi - duševně připraven pokus provést - vrátil k dracéně, vykázal záznamník odchylku znovu. V tu chvíli si přestal být tak docela jistý tím, že v tomto pokusu zajde až do úplného konce. Přesto škrtl a váhavě začal ruku s hořící zápalkou přibližovat k dracéně. Odchylka následovala, tentokrát o poznání menší.

Ochabla reakce rostliny snad proto, že se Backster v tu chvíli již téměř cele přiklonil k závěru ji nepopálit? Jeho další bádání naznačuje, že ano. Když „přibližování“ totožným způsobem opakoval, ovšem bez špatného úmyslu, „jen tak“, dracéna se nijak neprojevila.

Po zbytek noci vymýšlel další a další pokusy, podstatnými ale zůstaly ty úvodní. Když ráno přišel jeho kolega do kanceláře plné popsaných pruhů papíru, ptal se, kohože to probůh celou noc vyslýchal? „Tuhle kytku“, ukázal Backster na dracénu.

Cleve Backster se poté léta systematicky zabýval „citovým životem“ rostlin. Zjistil mimo jiné, že rostliny, ke kterým má jejich opatrovatel upřímnou náklonnost, kypí zdravím, což se projevuje velikostí a barvou květů, listů či plodů, celkovým vzrůstem, délkou života a podobně. Ke stejným výsledkům dospěl i prof. M. Hofman z Univerzity ve Weihenstephenu.

Z Backsterových poznatků vycházel i laický výzkum, jenž ve spolupráci se svými posluchači provedlo Bavorské rádio. Každá sadba od několika vybraných druhů rostlin byla rozdělena na poloviny, z nichž vždy jedna byla vyseta na záhony skupiny A, a druhá na záhony skupiny B. Půda, záhony, závlaha, ...

Veškerá péče byla u obou skupin totožná - až na jedinou výjimku: K rostlinám skupiny B pravidelně dlouhé minuty promlouvali lidé (každý měl své stálé „posluchače“). S postupem času se rozdíl mezi skupinami jevil stále zřetelnějším. Květiny, zelenina, naprostá většina rostlin, kterým se viditelně nejlépe dařilo, obývaly záhony skupiny B.

Například úroda rajčat z béčka předčila áčáckou údajně o plnou pětinu. A to i přesto, že někteří z lidí „s rostlinami nejednali od srdce“ (po vyhrazené doby na ně sice mluvili, ale bez jakékoliv náklonnosti k nim) a jejich posluchačky tak dopadly daleko nejhůř (a tedy i hůř než kterákoliv z áčka).

Jakub Gajer: „I rostliny mají duši“ (zdroj žel již neznámý)