časosběr  obsah   rejstřík


Původem jsme vegetariáni
Předmluva knihy „Zelená kuchyně“ (Sergej M. Skorňakov, doc. RNDr. Jan Jeník, RNDr. Václav Větvička; Lidové nakladatelství, edice Planeta, Praha 1991) + jídelníčky nehetnatců.

Neochota, rozpaky a dokonce odpor, s jakým se někteří lidé stavějí k rostlinné stravě, může pramenit z prostého důvodu - že v nich přežívá nesprávná představa o zdravém přírodním člověku-lovci, který se od počátku své existence živil převážně rybami, stehýnky a prsíčky ptáků nebo kýtami velkých zvířat. Tato báchorka má zdánlivé opodstatnění v tom, že všechna sídliště pravěkého člověka jsou obklopena kostmi ulovených a tedy i snědených zvířat.

Některé starší teorie o vzniku lidského rodu dokonce předpokládaly, že cesta od lidoopů k člověku vedla právě přes změnu od potravy rostlinné k masité. Za pravdou je však nutné jít daleko nazpět, do doby asi před 30 milióny let, do třetihor.

Podle mnohokrát doložené teorie největšího biologa všech dob Charlese Darwina povstali všichni tvorové dvěma spojitými pochody: vlivem všeobecné proměnlivosti živé hmoty vznikla malá odchylka od vlastností rodičů a poté došlo k jejímu prověření přírodním výběrem.

Dnes víme, že příčinou náhlé odchylky je náhodné přeskupení v molekulách deoxyribonukleové kyseliny v pohlavních buňkách, a to vlivem vnějšího šoku nebo vlivem kombinace při pohlavním rozmnožování či křížení vzdálenějších příbuzných.

Vznikání nových druhů je pochod neobyčejně pozvolný a zdlouhavý. Ani lidský rod se na Zemi nemohl objevit náhle, bez řetězovité návaznosti na blízké a vzdálené příbuzné. I když nejsou známy všechny články tohoto řetězu, početné nálezy kostí a chrupu již dovolují sepsat přibližný rodokmen našeho druhu a odvodit z něj mimo jiné také způsob výživy našich živočišných předků.

Před zmíněnými 30 milióny lety došlo mezi tehdejšími „vyššími“ primáty, kteří se mohly podobat některým současným opicím Starého světa, k vývojovému pochodu, při němž některé lesní druhy pozvolna přešly do travnatých savan.

Lesní druhy primátů se zřejmě živily dužnatými plody, mladými výhonky a zeleným listím, asi tak, jak to pozorujeme u goril.

U savanových primátů, z nichž nejstarší se jmenují ramapitékové, došlo k významné změně chrupu a dutiny ústní: namísto výrazných řezáků a špičáků, které se hodily pro chroustání plodů a okusování listí, jsou ústa vybavena na obou čelistích parabolickým obloukem stejně vysokých a těsně se přimykajících zubů. Takto upravený chrup dovoluje krouživé pohyby a drcení i tvrdší drobné potravy mezi stoličkami, fungujícími jako mlýnské kameny. Touto tvrdou zrnitou potravou ramapitéků byly nejspíše drobné obilky savanových trav.

Využívání tohoto potravního zdroje bylo neobyčejně výhodným krokem ve vývoji našich prapředků. Jak je dodnes známé, drobné obilky trav využívají po jejich dozrání a vypadání na zem jen zrnožraví ptáci a drobní savci. Hromadně dozrávající obilky na tenkých stéblech trav zůstávaly mimo dosah zobáků a tlamiček ostatních hladovějících obratlovců; ramapitékové tuto potravní nabídku přijali.

Naši vzdálení předkové, původem z lesních býložravců, tedy učinili důležitý vegetariánský krok od sběru roztroušených dužnatých plodů a křehké zeleně k masově se vyskytujícím obilkám na přírodních lánech afrických nebo asijských savan. Tento krok byl možný jen díky předchozím úpravám končetin, zažívacího ústrojí a zdokonalení zrakové orientace. Od primitivních „požíračů“ semen šel vývoj složitě a nepřímo přes australopitéky k modernímu člověku naší tělesné konstrukce.

Lovcem a pojídačem masa se člověk stal až mnohem později, když v blízkosti řek a jezer narazil na lehce dostupné žáby, měkkýše a ryby; maso z velkých zvířat snad poprvé okusil z mršin, které opustily již nasycené a k lovu nesrovnatelně lépe přizpůsobené šelmy. A ještě mnohem později se naučil vyrábět jednoduché zbraně a organizovat skupinový lov - pak se snad maso objevovalo na jídelníčku lidí častěji.

Naši blízcí předkové s vědeckým jménem Homo se podle současných znalostí objevili na východoafrických náhorních savanách asi před dvěma milióny let. Počínaje druhem Homo habilis (člověk zručný) přes druh Homo erectus (člověk vzpřímený) až k modernímu člověku rozumnému (Homo sapiens) se rozvíjela řeč, sociální život a hlavně mozek, dovolující stále rozumovější jednání a bohatší duchovní život.

Větší část tělesných orgánů již doznala jen menší úpravy. Takže i když se zvětšovala spotřeba masa, zůstala lidem zažívací soustava zděděná po vegetariánských předcích; jeví se to například ve značné délce střev, která je vysvětlitelná právě jen touto souvislostí.

Jiným dědictvím po býložravých předcích je naše neschopnost vyrábět si v dostatečné míře ve vlastním těle vitamíny. Snadno pochopíme potřebu dodávky určitých vitamínů nebo minerálních látek, ale podivné se nám může zdát doporučení ke konzumaci nestravitelné celulózy, označované jako „vláknina“. Potřebuje ji naše zažívací soustava k plynulému posunu potravy v předlouhých střevech. Zkrátka musíme vzít na vědomí, že všichni jsme původem vegetariáni.

 

Pro srovnání něco velmi málo o jídelníčcích našich nejbližších (námi dosud ještě nevyhubených) příbuzných - nehetnatců (primátů):

Gorily jsou vegani. Pestrostí stravy se téměř vyrovnají pandám či koalám.

Orangutani taktéž. Druhů rostlin, které jedí, jsou přibližně dvě stovky. Ale pozor: menu jedince zahrnuje z oněch dvou set rostlin zhruba jen 60, a tak nějací dva různí orangutani mají často zcela odlišná menu...

Šimpanze učenlivého můžeme vídat v televizních dokumentech (od National Geographic, například), jak loví termity, opice nebo mláďata vlastního druhu. Živočišná složka jejich stravy se však pohybuje kolem pouhých čtyř procent. (Většině diváků, díky níž právě to-které masmédium prosperuje, či aspoň nezkrachuje, je nutno hodně často až nepřetržitě nabízet něco vskutku nevšedního - aby svoji pozornost neobrátila jinam. Záběry v každodenních televizních zprávách jsou nesporně autentické. Jsou však obrazem „života lidského druhu“, anebo pouze jeho „okamžiků vyhrocenosti posbíraných po všech koutech světa“?)

Bonobo je také šimpanz. Trpasličí. Oproti učenlivému je štíhlejší a drobnější. Stejně jako my je schopen opravdu vzpřímené chůze. Ačkoliv byli už také někteří bonobové pozorováni při lovu opic (roku 2008), běžně jsou mírumilovnými vegany.