časosběr  obsah   rejstřík


Svět podle prota III
Někomu může prot připadat ironický až sarkastický, nikomu však jistě nepřipadne neupřímný.

(Protův vtip:)

To vám jednou přijde medvěd do baru a všechno to tam vystřílí. Přijedou policajti a zatknou ho. „Co je?“ brání se medvěd. „Lidi nejsou na seznamu ohrožených druhů!“

(A protovy úvahy:)

Mnoha lidem je líto delfínů, kteří umírají v sítích na tuňáky. Kdo ale bude oplakávat tuňáky?

Některé lidi trápí ničení jejich životního prostředí a s tím související hubení jiných druhů. Myslí to dobře, ale kdyby je víc trápilo blaho jednotlivých bytostí, kterých se to týká, nebylo by potřeba si s úbytkem druhů dělat starosti.

 

(Gene a jeho dcera Abby:)

Abby nejspíš v našem mimozemském příteli vycítila spojence a vzala to jako šanci udělat to, k čemu roky nenašla odvahu, totiž zeptat se mě, jestli mi už došlo, že pokusy na zvířatech byly nejnákladnější omyl v dějinách medicíny. „Ne že by z nich nevzešlo vůbec nic dobrého,“ pokračovala dřív, než jsem stačil odpovědět, „ale to platí i pro skoro všechny takhle posrané přístupy k vědeckým problémům. Musíme si ale položit otázku, o kolik dál bychom už pokročili, kdyby se před desítkami let vyvinuly metody lepší.“

Upozornil jsem svou jako vždy zásadní dceru, že by i ona mohla udělat znatelný pokrok, kdyby se vyjadřovala slušněji, a zrovna tak ochránci zvířat, kdyby přestali násilím vnikat do laboratoří a terorizovat výzkumníky.

„Tati, když ty jsi tak uprděně konformní. Jako kdyby majetek a to, čemu říkáš neslušnost, byly důležitější než zvířata, co dnes a denně přicházejí o život. Těm, kdo protestovali proti válce ve Vietnamu, taky říkali teroristi, pamatuješ? Dneska víme, že to byly kecy. Měli pravdu. A úplně stejné je to teď s hnutím za práva zvířat.“ (Pak se usmála a políbila mne na tvář. Naštěstí všechny naše hádky končí takhle.)

(Prot a delfín:)

Nádrž byla dost velká, aby delfín mohl plavat ve stísněném oválu dokola, ale to bylo asi tak všechno. Jakmile jsem byl uvnitř, uslyšel jsem, jak prot vydal nějaké výskavé zvolání. Delfín plaval rychleji a rychleji začal taky vydávat nějaké zvuky. Na kůži měl rány, snad od nějaké infekce. Najednou se zastavil a díval se přímo na prota. Giselle se opírala o kraj nádrže a usmívala se od ucha k uchu. Cetolog se honem snažil uvést do činnosti nahrávací zařízení. Zalitoval jsem, že jsem nepozval Abby. Rozhovor, anebo co to bylo, pokračoval několik minut. Zvuky nebyly pravidelné, kolísaly ve výšce i době trvání, jako by to byl rozhovor mezi dvěma lidmi. Nakonec vydal delfín, který se podle ručně malované cedule připevněné ke stěně nádrže jmenoval Moby, dojímavé zakvílení, jako by mu pukalo srdce.

Najednou zavládlo ticho, jen v přívěsu dozníval ten zvuk. Prot se předklonil a nastavil tvář. Delfín ji olízl. „Už celé měsíce se ho snažím přimět, aby tohle udělal,“ utrousil cetolog. Prot delfínovi na oplátku olízl čenich. Pak taky něco zakvílel, seskočil a zamířil ke dveřím.

„Počkat!“ vybafl vědec. „To mi nepovíte, co říkal?“

Prot se zastavil a otočil se. „Ne.“

„Proč ne?“

„Máte to nahrané. Přijďte si na to sám.“

„Ale já se nemám čeho chytit. Giselle, říkala jsi, že mi pomůže. Přemluv ho!“

Pokrčila rameny.

„Víte co?“ prohlásil prot. „Když ho přestanete ´studovat´, pustíte ho zpátky do moře a přimějete všechny ostatní, aby udělali totéž, řeknu vám všechno, co mi pověděl.“

„Prosím. Aspoň něco... aspoň něco!“

„Sacré bleu! No dobře, tak vám trošku ťuknu. To, co vyjadřuje, jsou čiré emoce. Nepokrytá radost, silné rozrušení, strašný smutek... samé věci, na které jste vy lidi zapomněli, dokonce i vaše děti. Jste slepí a hluší? On trpí. Chce se vrátit domů. Je to pro vás nepochopitelné?“

Vykráčel z přívěsu, zřejmě šel povědět pacientům, o čem si povídali s delfínem.

Mladistvý vědec se tvářil jako princ, kterému zrovna dali tři nesplnitelné úkoly. Zamračeně se díval, jak prot odchází, a pak zakňoural: „Chtěl jsem se ho zeptat, proč se jich tolik poslední dobou zabíjí.“ Na to jsem i já mohl jen pokrčit rameny. Všiml jsem si, že delfín nás upřeně pozoruje.

 

Další úryvky ze dvou knih Genea Brewera "K-PAX" a "On a beam of light", které v překladu Richarda Podaného, s tituly „Svět podle prota“ a „Na světelném paprsku“, vydal v jednom svazku Knižní klub roku 2008.

Podle první knihy byl natočen film "K-PAX", z něhož pocházejí fotečky. Na DVD u nás vydal FILM X v roce 2010 pod názvem „Svět podle prota“.

Prezentace v pavrpojntu.