časosběr  obsah   rejstřík


Jsme příbuzní IV
Sebeuvědomování. Úryvek z článku Františka Koukolíka „Mozek & vědomí“ (Technický magazín 4/1995, strany 24 až 27).

Marian Stamp Dawkinsová dokazuje, že intelekt nebo myšlení není k vymezení vědomí ve smyslu sebeuvědomování příliš zapotřebí.

Podobně jako další badatelé vychází z názoru, že by sebeuvědomování mohlo mít zásadní evoluční význam. S ohledem na možnost přežití je lepší sebeuvědomování mít než nemít. Takže geny, jejichž mutace dokázaly prvně postavit nervové systémy nadané sebemenším stínem sebeuvědomování, by získaly základní výhodu. A kopírovaly by se v mnoha dalších druzích života po bezpočet generací.

V takovém případě by k vymezení pojmu vědomí coby sebeuvědomování stačily z lidského hlediska základní emoce, které je schopen tvořit limbický systém mozku „vývojově jednodušších“ tvorů, než jsou savci, například plazů a ptáků.

„Je mi nepříjemně (příjemně), tedy jsem,“ by zněla tato základní obměna Descartova názoru.

D. Griffin, jde ještě dál. Dokazuje, že za známky sebeuvědomování lze u zvířat považovat například užívání nástrojů, komunikaci i schopnost podvádět.