časosběr  obsah   rejstřík


Jsme příbuzní II
Různě s různými živočišnými druhy. Pohled na to, v čem jsme stejní a v čem jiní, se neustále upřesňuje. Tentokrát tak snad činím úryvkem z knihy Zdeňka Veselovského „Chováme se jako zvířata?“ (Panorama, Praha 1992).

Vždy mě znovu a znovu zlobí, když se vysoká inteligence člověka a jeho schopnost označovat pojmy slovy představuje coby nadpřirozený dar celému lidstvu.

Jako zoolog samozřejmě uznávám rozdíl mezi výkonem centrální nervové soustavy člověka a zvířat. Na druhé straně se logicky myslící biologové snažili nalézt cestu, kterou se musel člověk ve vývoji ubírat, aby dosáhl dnešního výsostného postavení.

Tisíci důmyslnými pokusy se nezvratně zjistilo, že i zvířata jsou schopna zevšeobecnění určitého pojmu, nedovedou ho však pojmenovat.

Významný německý etolog O. Koehler razil pro tuto schopnost zvířat termín nepojmenované myšlení.

Zakladatel moderní ruské etologie L. V. Krušinskij svými dokonalými pokusy s ptáky i savci došel rovněž k názoru, že zejména havranovití pěvci, potkani, lišky, psi a vlci jsou schopni se řídit při svém chování nikoli jen instinktem, ale i racionálním plánem. Zvířata řešila bez problémů poměrně složité úkoly a pro tento způsob chování razil Krušinskij termín elementární rozumová činnost.