časosběr  obsah   rejstřík


Prase
Jak se k němu chováme. Jaké je a není. Épetice.

Kmenové buňky prasete se využívají při výzkumu lidských chorob. Za tímto účelem vložili čínští genetici do genetické informace prasete gen medúzy. Vznikly selátka, jejichž jazyky a nožičky v UV světle zeleně svítí...

Prase zneužíváme, pro řadu podobností s naším tělem, velmi často v pokusech všeho druhu. Z prasete získáváme také inzulín, kůži, štětiny (na kartáče a štětky). Početně i zeměpisně nejrozsáhlejší je však jeho zotročení pro maso. Vepřové je lidmi nejvíce požívaným masem na světě, a to i přes jeho odmítnutí židy, muslimy a adventisty sedmého dne. Vepřového ročně celosvětově sníme o třetinu více než hovězího či kuřecího. Naprostá většina prasat stráví svůj krátký život ve velkochovech.

Jak to v takovém běžném velkochovu vypadá, ukazuje například záznam, který je součástí épetice CIWF.

Prase...

...se nepotí „jak prase“. Nemá potní žlázy.

...není špinavé „jak prase“. Právě proto, že nemá potní žlázy a zároveň má pod kůží tlustou vrstvu tuku, mohlo by se na slunci snadno přehřát. Od přírody pak takové situace řeší tak, že se obalí blátem, to je ochladí a chrání.

...není nepořádné „jak prase“. Z tzv. hospodářských zvířat je jediným, kdo si vytvoří zvláštní pelech na spaní (ten si pak udržují v čistotě) a vyhradí si též místo pro záchod. V zajetí obojí samozřejmě pouze tehdy, pokud mu k tomu dáme příležitost (podmínky).

...nežere „jak prase“. Má o třetinu více chuťových buněk než člověk (nechutná mu například slupka citronu ani syrová cibule) a narozdíl od nás (a taky třeba od ovce či koně), se zásadně nepřejídá!

...není blbé „jak prase“. Je družné, hravé a inteligentní (víc než pes), má kuráž (dostane-li šanci utéct, udělá to). Naučí se aportovat, tahat vozík, závodit, tančit, vyhledávat lanýže či nášlapné miny a dokonce hrát videohry (džojstyk, s nímž má potíže i šimpanz, ovládá rypákem).

„Možná právě jeho chytrost některé lidi zneklidňuje. Když se na tebe podívá očky s dlouhými řasami směřujícími vpřed a očichá si tě čenichem (2000x citlivějším než náš nos), vznikne mezi vámi spojení, jež sahá daleko za vztah zvířete a jeho konzumenta,“ uzavírají autoři.

S využitím stejnojmenné kapitoly z knihy Johna Lloyda a Johna Mitchinsona „Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech“. Lze si ji zakoupit třeba v éšopu nakladatelství BBart, které knihu v češtině vydalo.

CIWF natáčelo v prasečácích nejprve v Itálii, pak ve Španělsku a (zatím) naposledy v Irsku (u všech tří odkazů je tatáž épetice).