časosběr  obsah   rejstřík


Já su tak šťastné...!
zvolal František Venclovský, když přeplaval kanál La Manche. Ano, štěstí je pracná věc...

Pocit štěstí nezávisí až tak na podmínkách, v nichž žijeme. V mozku si jej v podstatě vytváříme sami - umíme být šťastní, ale i nešťastní v jakékoliv životní situaci. Prvním krokem ke štěstí tedy je, že se prostě rozhodneme být šťastní.

Dále, šťěstí je nakažlivé. Obklopíme-li se šťastnými lidmi, budeme nejpravděpodobněji také šťastní. A naopak.

Rozsáhlý pokus s přibližně 12 000 lidmi a jeho výsledky popisují ve své knize „Spojeni“ (Connected) Nicholas Christacis a James Fowler. Tři zásadní závěry:

Šťastní lidé mají sklon více se stýkat s těmi rovněž šťastnými. (Přitom jeden šťastný člověk mezi vašimi přáteli zvýší pravděpodobnost, že budete šťastní o 9 %. Nešťastný sníží o 7 %. Lidé s vícero přáteli by tedy měli být šťastnější.)

Míra našeho štěstí je přímo úměrná podílu těch lidí mezi našimi přáteli, kteří jsou nám názorově podobní.

Štěstí rozhodně nechodí dokola, aby (občas) sedlo na vola. Naopak, jest něčím, co rozhodně nedostaneme zadarmo a bez námahy.

Upravené úryvky z článku „Štěstí je pracná věc“ Miloše Čermáka na straně 70 v dvojčísle RefleXu 51/52 z roku 2012. (Celý článek též na webu helpnet.cz.)