časosběr  obsah   rejstřík


Mořský pastýř
Sea Shepherd Conservation Society je roku 1977 založená organizace, skupina lidí, kteří se přímo na moři, často až s nasazením vlastního života, snaží před rybáři bránit tamní živočichy (hlavním cílem je zrušit nelegální lov velryb a tuleňů).

Její zakladatel, „kapitán“ Paul Watson (61), byl ve Frankfurtu nad Mohanem nedávno zadržen německou policií a rozhoduje o jeho vydání do Kostariky.

Rozporuplný Kanaďan nosí u pasu dlouhý tesák, na palubě lodě má samopal a tvrdí, že žížaly jsou daleko cennější než lidé… Mimochodem, na lodích Sea Shepherd se všichni stravují pouze vegansky.

Pokus o vraždu?

Šéf skupiny, která brání lovu ohrožených živočichů ve světových oceánech, se má v Kostarice spolu se svým kolegou Robem Stewartem zpovídat z agrese vůči lovcům žraloků. Před 10 lety zabránili kostarické rybářské lodi Varadero pytlačit v guatemalských vodách a při „strkanici“ s její posádkou došlo údajně k pokusu o vraždu.

Ochránci přírody podle svých slov chtěli zastavit lovce, kteří chytali žraloky, odřezávali jim ploutve a pak zvířata házeli zpět do vody, kde většina z nich uhynula.

Paul Watson je přesvědčen, že vydaný zatykač je pomsta rybářské mafie financované z nelegálních obchodů se žraločími ploutvemi. Polévka z nich je totiž v některých zemích vysoce ceněná a vyhledávaná pochoutka…

Japonci ho nenávidí

Mořští pastýři se dostávají do konfliktů jako na běžícím pásu. Časté jsou zejména jejich střety s japonskými velrybáři. V rukavičkách nejedná ani jedna strana: například loni v lednu byl futuristický trimaran aktivistů Ady Gil (v roce 2008 vytvořil světový rekord v rychlosti obeplutí Země) po srážce s japonským plavidlem Šonan Maru 2 doslova rozkrojen a plavidlo za desítky milionů dolarů šlo ke dnu.

Japonci opakovaně využívají mezery v celosvětovém zákazu lovení velryb z roku 1986 a kytovce loví údajně k vědeckým výzkumům, přitom jejich maso putuje do restaurací. Nabroušení ochránci moří jim proto do lodních šroubů zamotávají ocelová lana, na palubu házejí nádoby s barvivem a páchnoucí kyselinou mléčnou, střelbou z paintballových pušek se pokoušejí překrýt nápis Výzkum, v noci rybáře oslňují zelenými lasery.

Bývají vcelku úspěšní, jak dokazuje případ japonské velrybářské výpravy z letošního března: domů se vrátila „jen“ s 266 plejtváky malými a jedním plejtvákem myšokem. Původní plán trojice lodí počítal s 900 ulovenými kytovci.

„Nejde přece jenom o zvířata. Pokud oceán vymře, pak my vymřeme s ním,“ říká charizmatický vůdce Mořských pastýřů a s nadsázkou dodává: „Velryby o nás jednou budou mluvit stejně, jako dnes Židé mluví o nacistech.“

Příliš zanícený

Paul Watson, rodák z kanadského Toronta, pracoval mj. jako průvodce na Expo 67, později v kanadské pobřežní stráži. Než se stal profesionálním ekologem, sbíral námořní zkušenosti v norském a švédském obchodním loďstvu.

V letech 1971 až 1976 sloužil jako první důstojník na plavbách Greenpeace. Byl spoluzakladatelem této organizace, jeho členský průkaz měl číslo 007…

V roce 1974 se zúčastnil první kampaně Greenpeace proti lovu velryb. Vyšlo totiž najevo, že některé druhy kytovců jsou na pokraji vyhynutí. O rok později se spolu s kolegy pokusil zastavit sovětskou velrybářskou flotilu, když na nafukovacím člunu vpluli mezi harpuny a velryby.

V roce 1976 vedl kampaň proti lovu tuleňů na pobřeží Labradoru (podpořit ho tehdy přijela známá bojovnice za práva zvířat, francouzská filmová hvězda Brigitte Bardotová). Tehdy s Bobem Hunterem, zakládajícím členem Greenpeace, na ledové kře vlastními těly zabránili v cestě lodi lovců tuleňů.

Led se pod jejich nohama lámal a praskal, ale nehnuli se z místa… Jindy se Paul zachytil hromady tuleních kůží vytahovaných na palubu - pustil se a zřítil se do ledové vody, až když jeřábník s balíkem opakovaně udeřil o bok lodě.

Když Paula Watsona z Greenpeace vyloučili, protože byl „příliš zanícený“, stal se zpravodajem organizace Defenders of Wildlife (Obhájci volně žijící zvěře), představitelem organizace Fund for Animals (Fond pro zvířata) a spoluzakladatelem dvou ochranářských skupin (Friends of the Wolf a Earthforce Environmental Society). V 80. a 90. letech spolupracoval ze Stranou zelených Britské Kolumbie.

Hrdina dokumentů

Třikrát ženatý aktivista založil ochranářskou organizaci Sea Shepherd Conservation Society (1977) a je jejím prezidentem, napsal příručku pro enviromentální aktivity Earthforce, v knize Ocean Warrior kritizuje lov tulenů, delfínů a velryb. Používá titul kapitán, ačkoli nikdy nezískal licenci. Od roku 1979 podnikl přes 200 dlouhých plaveb po světových oceánech a mořích.

Zarážející je, že muž, který tak miluje zvířata a bojuje za jejich práva, patří mezi ty, kdo tvrdí, že je nutné radikálně snížit počet obyvatel na Zemi („Na méně než jednu miliardu.“) a že jen ti, kdo zcela odpovědně pečují o biosféru, by měli mít děti...

Paul Watson se podílel na televizním dokumentárním seriálu Whale Wars (Lovci velryb). Po natočení podkladů pro film Sharkwater (2007) musel se svými loděmi do mezinárodních vod, aby se vyhnul zatčení pobřežní stráží. Tvůrcům se totiž podařilo nafilmovat jasné důkazy nelegálního prodeje žraloků v soukromých docích.

Černý obchod se žraločími ploutvemi si v ničem nezadá s drogovou mafií. Paul Watson patří rovněž k hrdinům Zátoky (Oscar 2010 v kategorii dokumentární film) vyprávějící o proniknutí do důkladně střeženém zálivu u japonské vesnice Taidži, kde probíhá bezcitné vraždění delfínů.

Filmaři museli využít speciální techniku včetně skrytých mikrofonů a kamer ve falešných kamenech, aby odhalili, jak děsivě tato vesnice přispívá k ekologickým zvěrstvům.

Nejagresivnější dobroděj

Loni v dubnu získala japonská pobřežní stráž na Paula Watsona zatykač vydaný na základě podezření ze sabotážní činnost proti velrybářské flotile. Pro japonskou vládu je to jednoznačně ekologický terorista, samolibý, nedůvěryhodný, narcistický člověk, který lže všem, jen aby to prospělo jeho záměrům.

Podobně smýšlí také Pete Bethune, bývalý člen Sea Shepherd. Paula Watsona popisuje jako morálně zbankrotovaného člověka, jenž by nařídil potopení vlastních lodí, jen aby získal sympatie veřejnosti a lepší mediální obraz.

Jistě, Kanaďanovy metody nejsou vždy korektní a v rámci zákonů, ovšem fungují a zabránily smrti statisíců bezbranných obyvatel moří. Zabránit jeho vydání do Kostariky se teď pokoušejí francouzský ekolog a europoslanec José Bové a spolupředseda parlamentní frakce Strany zelených v europarlamentu Daniel Cohn-Bendit. Pomoci jim má před 10 lety pořízená videonahrávka z konfliktu s rybáři, která údajně dokazuje, že Paul Watson a jeho lidé říkají pravdu…

Pro někoho je šéf Mořských pastýřů šílenec, jiní mu drží palce. Jeho činy jsou fanatické, ale potřebné. Hrdinské, ale dětinské. Morální, ale na vážkách. Kanadský biolog a spisovatel Farley Mowat říká: „Je to nejagresivnější, nejodhodlanější, nejaktivnější a nejefektivnější ochránce přírody na celém světě.“

Ivo Podskalský, časopis Květy 22/2012, strany 64 až 66. Článek (s dalšími údaji ve sloupcích: „Kdo je Paul Watson“, „Účet Mořských pastýřů“ a „Chtěli ho zabít?“) též na webu Květů. Článek v tištěných Květech obsahuje navíc (oproti verzi na webu Květů) sloupek „Bojovní a veganští“.

seashepherd.org