časosběr  obsah   rejstřík


Painismus
Další pojem, který může být, spolu se speciesismem a karnismem, užitečným při rozvoji lidstva.

Domnívám se, že naše chování k druhým by mělo být založeno na jejich schopnosti cítit bolest, pociťovat utrpení. Nazval jsem to painience - bolestivnímavost. Morálku založenou na této schopnosti označuji jako painismus. Mám na mysli všechny záporné pocity - bolest, žal, strach, úzkost, hrůzu, ...

Právě schopnost jedince vnímat bolest by měla být měřítkem lidského přístupu k němu.

Promiňte, že vám vnucuji stále nové pojmy. Již se ujal speciesismus - druhismus, jímž jsem nazval pocit nadřazenosti druhu vlastního nad druhy ostatními. Jednoslovní pojmenování těchto jevů prostě chybělo.

Psychologové konečně začali studovat vědomí. Snad století jsme se tomuto tématu vyhýbali. Je to velmi těžký a fascinující předmět. Vědomí se z mozku vynořuje podobně jako televizní obraz z elektroniky televizoru. Možná, že i vědomí je řízeno spíše zákony kvantové fyziky než té klasické. A stejně jako elektřina je spjato s působením „plusek“ a „mínusek“. Neutrální stavy, myslím, nezná.

Stavy vědomí jsou buď příjemné, anebo nepříjemné. Může samozřejmě sestávat z celé plejády myšlenek, pocitů, nálad a tužeb, avšak každému jednotlivému zážitku v tomto proměnlivém kaleidoskopu lze bezpečně přiřadit znaménko + nebo – podle toho, jednalo-li se o zážitek příjemný či nepříjemný.

Radosti a bolesti jsou základem našeho bytí. To ony jej vybarvují. Jsou vědomým ekvivalentem univerzálního sklonu organismů chýlit se k tamtomu a vyhýbat se onomu. A proto se, například, učit pomocí odměn a trestů.

Do definice morálky „toto je dobré, tohle zlé“ každý den dopisujeme vše příjemné jako dobré a nepříjemné coby zlé. Založit morálku na radosti a bolesti (v tom nejširším smyslu těchto dvou pojmů) mi připadá samozřejmé.

Veškeré ostatní kategorie lze pak omezit. Spravedlnost je dobrá, vždyť ji chápeme jako cosi, co posiluje radost a oslabuje bolest. A obdobně je tomu se svobodou, rovností, bratrstvím, …

Dopodrobna se otázkami týkajícími se morálky založené na bolestivnímavosti zabývám ve své knize "Animal Welfare and the Environment" (Duckworth, 1992).

Dvojí, co zde chci zdůraznit, je toto: Způsobovat bolest tvorovi (schopnému ji pociťovat) proti jeho vůli je nesprávné bez ohledu na pohlaví, rasu či druh tohoto tvora. A nesprávné je taktéž snažit se ospravedlňovat takové jednání tím, že přineslo užitek či radost druhým.

Dr. Richard D. Ryder, RSPCA (Royal Society for the Prevention of Cruelty to Animals)