časosběr  obsah   rejstřík


V půli cesty
Osvobození zvířat od lidí je zákonitým pokračováním (z)rušení otroctví lidského.

Jsme živočichové. Obratlovci, savci, nehetnatci, lidé. Jsme-li dostatečně duševně zdrávi, uvědomujeme si možné důsledky svého chování. Tuto schopnost, alespoň v takové míře, prý nemá žádný jiný živočišný druh - ale to není důležité. Podstatné je, že my ji máme.

ČLOVĚK MÁ SCHOPNOST POROZUMĚT SVÉMU KONÁNÍ. JE TEDY OD NĚJ ZLOČINNÉ, KDYŽ JI NEPOUŽÍVÁ. ZATÍMCO TŘEBA TAKOVÁ KOČKA, HRAJÍCÍ SI S MYŠÍ, NEMAJÍC POTUCHY O ZODPOVĚDNOSTI, JE NEVINNÁ. David Olivier

Dravci jsou v přírodě nutností. Jsou součástí fungování biosféry, jedním z průběžných výsledků evoluce. Mezi zvířaty nejsou vrazi, ani žádní jiní kriminálníci. Vše, co se odehrává mezi nimi navzájem, je jejich věc, ne naše. Naší věcí je pouze to, jak se chováme my. K jiným lidem, ke zvířatům, rostlinám i prostředí, věcem. Sebe sama musíme usměrňovat. Své svědomí udržovat pokud možno čistým.

Právo na život máme pouze my, lidé? Netřeba ani mluvit „až“ o právu: touhu, snahu žít máme jen my? A kdo z nás by se dobrovolně vzdal možnosti žít přirozeně, svobodně, plně a co nejdéle? A co by nás mohlo opravňovat k odebírání této možnosti jedincům jiných živočišných druhů? Opravdu obhajitelné by byly jedině naše vitální potřeby. Ty to však nejsou, jak jednak stále zřetelněji dokládá po více než 30 let věda a jednak od samých počátků lidstva ukazují vegetariáni svými životy, v průměru zdravějšími a delšími.

PRÁVO ČLOVĚKA ZABÍJET ZVÍŘATA JE OMEZENO NA JEHO PRÁVO OBRANY A PRÁVO JSOUCNOSTI. ONOHO PRVNÍHO PRÁVA SE LZE V NAŠICH ZEMÍCH DOVOLÁVAT JEN VE VÝJIMEČNÝCH PŘÍPADECH A TOHO DRUHÉHO SE ZDE NEMŮŽEME DOVOLÁVAT VŮBEC. Axel Munthe

Není to až tak dávno, kdy si majetní „vyvolení“ mohli koupit otroka, kdy člověk mohl být majetkem. Kdy mohl být bezdůvodně a přitom beztrestně vězněn, bit i zabit. S pozůstatky lidského otroctví se leckde setkáváme ještě dnes. Věřím v logický vývoj - také zvířatům postupně vrátíme prostor a svobodu, necháme je žít si svůj život. Prostorově i početně se uskrovníme, zásadně omezíme své záporné dopady na životní prostředí nás všech = nejen lidí. Rozsáhlé oblasti zalesníme a propojíme biokoridory, aby se staly opět divočinou. Domácí zvířata postupně oddomácníme, přidají se ke stávajícím divokým druhům.

A co rostliny? I ony jsou živé, ani jim by se emancipace neměla vyhnout. S ohleduplností ve vztahu k rostlinným druhům, nejen k těm, které (zatím) musíme mít za potravu, máme obrovské rezervy.

OTÁZKU, ZDA NEZPŮSOBUJI ROSTLINÁM STEJNÉ UTRPENÍ, MOHU ZODPOVĚDĚT JEN VZHLEDEM KE SVÝM SCHOPNOSTEM ČLOVĚKA NASLOUCHAT PŘÍRODĚ A ŘÍDIT SE S CITEM JEJÍ ODPOVĚDÍ: MNĚ DOSTUPNÉ POZNÁNÍ MI ŘÍKÁ, ŽE PŠENICE PŘI SKLIZNI TRPÍ MÉNĚ NEŽLI KRÁVA NA JATKÁCH.
Zuzana Bílková

K jaké jiné budoucnosti bychom mohli vzhlížet se ctí?

tarsan, 30. 4. 2009