časosběr  obsah   rejstřík


Otázky a odpovědi
Snad nejčastější námitky z řad většiny k tomu, jak si oproti ní menšina pozměnila jídelníček. A mé odpovědi na ně.

Rostlina je také živá, nevadí Vám zabíjet rostliny?

Jistě, že vadí. Ale ne tolik. Kdosi řekl, že kdo nevidí rozdíl mezi zvířetem a rostlinou, ať si vyjde na procházku s květákem.

Za rozhodující považuji paradoxní skutečnost, že „čím více budu pojídat rostliny, tím více jich ušetřím“ (samozřejmě se míní upřednostnění rostlinné složky potravy na úkor živočišné; na jednotku živočišné tkáně „padl“ zhruba desetinásobek tkáně rostlinné). Takže, kdo chce opravdu šetřit životy rostlin (a i sám přitom zůstat naživu), měl by se stát veganem (důsledně až frutariánem).

Další významná skutečnost se týká bolesti. Zvířata mají stejnou schopnost cítit bolest jako my. U živočichů (přinejmenším těch s CNS) má tato schopnost smysl: chránit tělo před poškozením (nutí buď k pohybu - třeba ucuknutí ruky z plotny, anebo naopak ke znehybnění - píchání v boku při běhu, namožená záda atd.). Jaký smysl by však bolest měla mít u rostlin? U nich by byla jen zbytečným utrpením. (Pokud vím, u rostlin zatím ani nebylo nalezeno nic, čím by mohly bolest přenášet a vnímat.)

Hospodářská zvířata byla v podstatě vytvořena člověkem, jinak by tu nebyla. Máme tedy právo je zabít!

Výraz „vytvořena“ je ještě nadsazenější než „vyšlechtěna“. Byla by tu - volně žijící a měnící se podle přírodních podmínek a ne dle představ člověka. (To naše děti by tu bez nás nebyly; a právo zabít je jsme si přiřkli do doby, dokud svým matkám nevyklenou bříška.)

Kdyby se všichni na světě stali vegetariány, co by bylo se všemi těmi zvířaty?

Jestli se taková změna někdy rozběhne, bude trvat nejméně několik desetiletí. V tomto přechodném období by se postupně snižovaly stavy „hospodářských“ zvířat jednoduše tak, že by se méně inseminovalo.

Ta otázka - i odpověď - je za současného stavu čistě teoretická. Odhady uvádějí, že šestina až polovina lidstva je vegetariánská či skorovegetariánská (= jen zřídkakdy se v jejich stravě objeví něco živočišného). Přitom se za posledních 40 let zvýšila lidská spotřeba masa asi 5x (příčinou pochopitelně není jen zvyšující se počet lidí na Zemi, ale především zvyšující se spotřeba masa „na hlavu“ u většiny národů; nejvíce u Číňanů).

A pokud bych otázku vzal v duchu sci-fi = že by lidstvo zvegetariánštilo ze dne na den, bylo by správné předělat velkochovy na „domovy zvířecích důchodců“ (nechat zvířata dožít v co možno nejlepších podmínkách), u mladých jedinců se pokusit o jejich oddomácnění (návrat do přírody) - což by u většiny druhů bylo na více generací (pakozy či paovce už oddomácňovali myslivci tuším na Českobudějovicku - po dvou letech na svobodě je prohlásili za zdivočelé).

Některá divoká zvířata také pojídají jiné živočichy. Je to tedy přirozené.

Ano, divoká. My sami se za divochy už nepovažujeme, proto bychom se podle této představy měli (snažit) chovat. Navíc anatomicky a fyziologicky máme blíže k býložravcům než ke všežravcům či dokonce masožravcům. Tři ze čtyř nám nejbližších druhů (šimpanz bonobo, orangutan a gorila) jsou veganské, pouze šimpanz učenlivý má 4% stravy živočišná (termiti a sem tam opice jiného či svého druhu - což je spíše „násilnickým sociálním obřadem“ než výživovou potřebou).

I kdyby pro nás bylo pojídání jiných živočichů přirozené, v tomto případě můžeme (a máme, protože tím neohrozíme své zdraví, natož svůj život) dát přednost tomu, co je pro nás etické. Co jiného nám - jen nám - říká etika, než to, že se máme snažit co nejdůsledněji vylučovat zbytečné zlo ze svého konání?

Stejně se nic nezmění, když jeden člověk přestane jíst maso!

Ovšemže změní - zkuste to. Kolik sníte za rok kuřat? A když budete sčítat hmotnosti plátků vepřového masa, za kolik měsíců se dostanete na „jateční váhu“ prasete? (Ve skutečnosti dost pod ni - tak jako my není prase jen svalem.) Stejně tak s hovězím atd. Všechna tato zvířata nebudou zabita - když je nesníte. Nabídka se řídí poptávkou (to by se hodilo přidat ke smrti a daním, kdyby to nebylo tak dlouhé). No a vedle „praktické“ roviny (ale ani ta není jen jedna) jsou tu i další - zejména duševní, etická.

Já bez masa nepřežiji, potřebuji ho k životu, člověk ho potřebuje k životu!

To je Vaše domněnka, stamiliony vegetariánů - což jsou jinak, věřte nevěřte, lidé jako Vy - ji tím, že žijí (a většinou dokonce déle než nevegetariáni), trošku zpochybňují.

Je to příliš náročné, nepohodlné, nespolečenské a také drahé být vegetariánem...

Přešel jsem na vegetariánství před 21 lety a ani jeden z Vámi uvedených přívlastků nemohu potvrdit. Kolikaletou osobní zkušenost s ním máte Vy? Ale i kdyby tyto přívlastky byly pravdivými, je tu spousta dalších - kladných (a, ano, i záporných). A pak by možná pomohlo nahlédnout do svých stupnic hodnot.

Námitky shromáždila Jitka Medřická pro svůj dotazník (coby jeden z podkladů její diplomové práce; vystudovala psychologii na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze). Děkuji!