časosběr  obsah   rejstřík


Kožichový mindrák?
Topná sezóna začala. Je to příležitost pro všechny, které frustruje fakt, že jim nevybujela vlastní srst. Zima je jim záminkou, aby se konečně mohli navléci alespoň do srsti cizí. A být zase krásní, elegantní, vznešení.

Ten jeden kožich je stál (či teprve bude?) pár až desítky tisíc. Oni vědí, kolik přesně. Deset lišek či pětašedesát norků, nebo 60 zajíců či králíků, anebo 130 činčil stál tento jeden kožich život. Tohle už tak přesně nevědí. A proto přicházejí informace. Kolik životů stojí "móda bezohlednosti" každoročně na celé planetě nelze, díky poloevidenci a pololegálnosti, přesně zjistit. Pohybuje se kolem jednoho sta miliónů.

Asi polovina kožešin pochází ze zvířat chycených do pastí v Rusku, Kanadě a USA. Nedobrovolný "odchod na onen svět" tvorů chycených do želez trvá hodiny, častěji však dny. To platí i pro nijak neobvyklý případ, kdy živočich zachycený za nohu si ji odhryže. Jedna každá past bývá lovcem kontrolována zpravidla v týdenních cyklech. Zubaté čelisti si nevybírají: přibližně 2/3 obětí tvoří ptáci a jiní "nezpeněžitelní" živočichové. Z pohledu většiny lovců nejsou ničím jiným než pasti zabírajícím odpadem, jenž si zasluhuje být ponechán pomalé smrti.

Ostatní kožešiny byly staženy ze zvířat, která celý svůj ukrácený život strávila v některém z velkochovů. V nich je vše podřízeno jedinému cíli: kvalitnímu kožešinovému "skalpu". Tím je hustší, čím větší zimě jsou "chovanci" vystaveni. Hlavním a často i jediným chodem je kaše podporující růst srsti namáznutá přímo na stěnu klece. Za mrazu tak na mříži ulpívají drobné cáry jazyka. Výkaly nikdo neuklízí. Propadávají na zem či na spodní klece. Právě čich je nejcitlivějším smyslem těchto "vězňů módy". Každý má vyhrazeno často ani ne půl metru čtverečního, zatímco v přírodě využívá až 50 km2. To je stomiliónkrát tolik. Většina zvířat zešílí, což se projevuje i kanibalismem. Konec jedné generace - mezi "chovateli" zvaný familiárně sklizeň - není ničím jiným než masakrem. Ať už pomocí elektrod do tlamičky a konečníku, výfukových plynů, chloroformu, rány něčím do týla, ... prostě tak, aby nepřišla k újmě kožešina. Důsledkem tohoto zohlednění je mnoho zvířat stahováno zaživa.

Jednak zveřejňování faktů o způsobech lovu do želez, o poměrech ve velkochovech a vůbec o všech okolnostech kožešinového průmyslu, jednak nové poznatky etologie bořící naše představy o zvířatech coby nemyslících, citů neschopných podřízených člověka - to vše představuje šanci na snížení poptávky, na nové zákony, na změny.

Mnozí se již zřekli nákupu a nošení nejen kožešinových, ale i kožených oděvů, dokonce i kožené obuvi. Přestali se tak podílet na jedné z nejzbytečnějších krutostí lidstva na nelidských tvorech a zároveň na rozšířeném typu zneužívání zvířat jako suroviny.

tarsan, 1. 12. 1994

obchodbezkozesin.cz