časosběr  obsah   rejstřík


Obří máti
Ať už jako jednotlivci, či lidstvo: nenamlouvejme si, jak mnoho víme!

I elitní IQ-kapacity vyzbrojené nejčerstvějšími technologiemi a nejrafinovanějšími psychologiemi by mohli udržovat nanejvýš (pa-)funkční duplikát řízení světa - ve srovnání s tím, čemu se říká GAIA.

Nejde zcela o starořeckou bohyni Země, nýbrž o britským přírodovědcem Jamesem Lovelockem zformulovanou hypotézu, která dostala její jméno.

Život na Zemi, pouze jako množina všech stávajících organismů, definovaný jejich charakterem, místy jejich výskytu a samozřejmě i „manýry“ planety či vesmíru, by patrně v celé své historii nevypadal tak, jak vypadal.

Díky tomu, že si biosféra - coby živoucí celek - utvářela prostředí podle svých potřeb, mohl život na Zemi dosahovat větší rozmanitosti a rovnováhy (a díky tomu zase posilovat svoji schopnost autoregulace), než by dosahoval na úrovni zmíněné množiny.

Již nelze říci: tvář života na této planetě je důsledkem těch a oněch fyzikálních a chemických činitelů. Superorganismus Země totiž tyto činitele sám podmiňuje. Ovlivňuje podnebí a složení ovzduší (udržuje např. optimální koncentraci kyslíku). Vývoj života a vývoj prostředí spojuje v jednotný proces.

Jisté obdoby s organismem živočicha (plíce/žábry, oběhové soustavy,…) či rostliny (kořeny, větve, listy,…), nebo s koorganismem hmyzích společenstev („mozek“, dělba funkcí,…) patrné jsou, přímé srovnání s něčím známým však nevystihuje jeho složitost a jedinečnost.

Už krátce po našem příchodu se superorganismu udělalo nevolno. Diverzita prudce klesá, ekostabilita se destabilizuje, autoregulační funkce (třebas ta, jež dávala zhynout druhům záporně působícím na prostředí) už jakoby nefungují,… Přitěžuje se mu.

Nevíte někdo, co následuje po konjunktuře parazita?

tarsan, 1996