časosběr  obsah   rejstřík


Klučina
Nejlepším režisérem je život aneb Luiz Antonio nechce sníst chobotnici.

Dvou a půl minutové video s českými titulky na strýmcézet. Následuje přepis titulků, přeložil Slavomír Kytička:

- Je to v pořádku?
- Ano. Teď sněz své gnocchi s chobotnicí.
- Dobře mami, tak jo… To není pravá chobotnice, že ne?
- Ne.
- Tak to je dobře… Nemluví a nemá hlavu, že?
- Nemá hlavu. To jsou jen na malé kousky nakrájené nožičky chobotnice.
- Cože? Hlava je ale v moři?
- Hlava je v obchodě s rybami.
- Člověk ji takhle rozkrájel?
- Ano, rozkrájel.
- Proč?
- Abychom ji mohli sníst. Jinak bychom ji museli celou spolknout.
- Ale proč?
- Abychom ji mohli sníst, lásko. Stejně tak je rozkrájená kráva a kuře.
- Ach… kuře. Ne, nikdo nejí kuře.
- Nikdo nejí kuře?
- Ne, jsou to zvířata.
- Opravdu?
- Jo!
- Tak sníme jen gnocchi? A pak si dáme brambory?
- Jo, jen brambory a rýži.
- Dobře.
- Chobotnice je zvíře.
- Dobře.
- Všechno to jsou zvířata. Ryby jsou zvířata. Chobotnice je zvíře. Kuřata jsou zvířata. Krávy jsou zvířata. Prasata jsou zvířata.
- Ano.
- Takže! Když ale sníme zvířata, tak zemřou!
- Ach… ano.
- Proč?
- Abychom se mohli najíst, lásko.
- Proč… zemřou? Nelíbí se mi, že zemřou. Líbí se mi, když žijí.
- Dobře. Už je tedy nebudeme jíst, ano?
- Dobře! Ty zvířátka… Musíme se o ně starat a ne je jíst.
- Máš pravdu, synku. Tak sněz brambory a rýži.
- Dobře… Proč pláčeš?
- Nepláču. Jen se mě dotklo, co jsi řekl.
- Řekl jsem něco krásného?
- Jez. Nemusíš tu chobotnici jíst, ano?
- Dobře!

P. S.

Napadlo mne, nejedná-li o připravenou scénku. Shlédl jsem video 2x, osobně to vylučuji. Klučina má kolem 4 roků (máme doma 5letého, též bystrého - dennodenně nás překvapuje svými otázkami, poznámkami a úvahami), chová se přirozeně, rozhovor s maminkou plyne uvolněně. Neviděl jsem dosud hraný film, kde by dětský herec vystupoval tak věrohodně jako Lojzík Toník tady. Kdepak, tohle zrežíroval život.

Hádám, že klučinovi se u jídla dobře uvažuje, rodiče si toho všimli a rozhodli se to zaznamenávat (na mobil, jak stojí u originálu). Nejspíš vede zajímavé řeči i mimo stůl, ale tam už jsou možnosti záznamu složitější...

Není vyloučeno, že Lojzíkovi rodiče jsou vegetariáni (či jeden z nich). Každopádně mu maminka naservírovala chobotnici a ponoukala jej, aby ji jedl. I pro synův hladký duševní rozvoj mu naštěstí naslouchala, upřímně odpovídala a nenutila jej. Tak se to žel ještě ve většině rodin neděje. Věřím však, že počet rodičů (i prarodičů), kteří s dětmi diskutují (a přitom přemýšlejí o tom, co a proč se jim děti snaží říci), narůstá :-)