časosběr  obsah   rejstřík


Karnismus
je vírou a ideologií, stejně jako vegetariánství či veganství, k nimž je protipólem.

Karnismus je „neviditelná“ soustava víry či ideologie, která si na lidech vymiňuje, aby jedli jisté druhy zvířat. Karnismus je v podstatě opakem vegetariánství a veganství. „Karn“ znamená „maso“ nebo „z masa“. A koncovka „-ismus“ naznačuje soustavu víry. Většina lidí nahlíží na pojídání zvířat jako na danou věc, nikoliv jako na volbu. V kulturách po celém světě lidé nepřemýšlejí o tom, proč maso některých zvířat považují za nepoživatelné a maso jiných zvířat za chutné, natož o tom, proč zvířata vůbec jedí. Ale pokud pojídání zvířat není nezbytné pro přežití, což je případ drtivé většiny lidí dnešního světa, pak je to volba. A volby pramení výhradně z víry.

Rovněž nejedení zvířat pramení ze soustavy víry. O vegetariánech zpravidla nemluvíme jako o těch, kteří „jedí rostliny“, protože chápeme, že jedení rostlin odráží základní ideologii, ve které je konzumace zvířat považována za neetickou a tedy nevhodnou. Leč o nevegetariánech naopak obvykle mluvíme jako o „těch, kteří jedí maso“. Tedy jakoby akt pojídání masa byl odloučen od soustavy víry. Jako kdyby pouze vegetariáni byli těmi, kdo přináší svou víru k jídelnímu stolu. Důvod, proč mnoho lidí jí prasata, ale ne psy, je ten, že soustavu víry pro jedení zvířat mají.

Proč tedy karnismus nebyl až dosud pojmenován? Vysvětlením může být, že je prostě jednodušší připustit existenci těch ideologií, které nespadají do hlavního proudu. Karnismus je dokonce ideologií tak rozšířenou a zakořeněnou, že jeho principy jsou považovány za součást selského rozumu - „tak, jak se věci prostě mají“ - spíše než jen sada široce přijímaných názorů.

Karnismus je ideologií násilnickou a vykořisťovatelskou - je organizován okolo zahuštěného, rozsáhlého a zbytečného násilí a vykořisťování směřovaného na zvířata. Dokonce i získávání takzvaného biomasa (a dalších živočišných biovýrobků), bezvýznamný to zlomek v dnešní produkci masa, zvířata vykořisťuje a často se neobejde bez hrubosti vůči nim. Zásady karnismu jsou v rozporu se základními hodnotami většiny lidí, kteří by jinak stěží ochotně podporovali vykořisťování jiných, nebo promíjeli násilí vůči jiným vnímajícím bytostem. Proto se karnismus, stejně jako další násilné a vykořisťující ideologie, musí skrývat, aby si zajistil součinnost lidí. Bez podpory veřejnosti by soustava zkolabovala.

Všežravci, masožravci a karnisté

„Masožrout“ je nepřesným a zavádějícím výrazem používaným k popisu těch, kteří nejsou vegetariány. Stejně nevhodně jsou užívány výrazy „všežravec“ a „masožravec“. Tyto výrazy posilují předpoklad, že jedení zvířat je přirozené, což je jeden z nejzakořeněnějších a nejzávažnějších mýtů používaných k ospravedlnění karnismu. Výrazy „všežravec“ a „masožravec“ popisují jedincovy fyziologické dispozice, spíše než jeho ideovou volbu: všežravec je zvíře, které může trávit jak rostlinnou tak živočišnou potravu, zatímco masožravec je zvíře, které k přežití potřebuje přijímat maso.

Z důvodů zmíněných výše se slovo „karnisté“ jeví tím nejvhodnějším termínem k popisu těch, kteří jedí zvířata. Výraz „karnisté“ není zamýšlen jako pejorativní; jeho význam je pouze popisný, popisuje někoho, kdo koná v souladu se zásadami karnismu - stejně jako třeba slova kapitalista, budhista, socialista či vitarián popisují ty, kteří konají v souladu s určitou ideologií. Pokud tedy máme název pro vegetariány, dává jenom smysl mít jméno pro ty, jejichž chování představuje protikladnou soustavu víry.

Karnisté se nicméně liší od dříve zmíněných „-istů“ v tom, že většina karnistů si neuvědomuje, že karnisty jsou a to proto, že karnismus je „neviditelný“. Ve skutečnosti, mnoho lidí je bezděčnými karnisty; takový je paradox karnistického bytí. A ačkoliv termín karlista byl zvolen jednoduše pro svou faktickou přesnost, může být tento termín vnímán jako urážlivý - snad proto, že na nějaké úrovni lidé považují zbytečné porážení a pojídání zvířat za urážlivé.

Karnistické obrany

Všechny ideologie druhu karnismu se drží při životě tím, že nás učí nemyslet a necítit, když následujeme jejich příkazy. Jedním z hlavních způsobů, kterým toho dosahují, je užití sady obranných mechanismů, které fungují jak na společenské tak na psychologické úrovni.

„Karnistické obrany“ skrývají rozpory mezi našimi hodnotami a chováním, dovolujíce nám dělat výjimky vůči tomu, co bychom běžně považovali za neetické.

Hlavní obrannou složkou tohoto systému je již zmíněná „neviditelnost“ a hlavním důvodem proč tato ideologie zůstává neviditelnou je to, že zůstává nepojmenovanou: pokud ji nepojmenujeme, neuvidíme ji a pokud ji neuvidíme, nemůžeme o ní mluvit, či ji zpochybnit.

Nejenom ideologie samotná, ale i její oběti jsou neviditelné: miliardy „hospodářských“ zvířat, které jsou „z dohledu“ a tím, příhodně, i mimo veřejné vědomí; zhoršující se stav životního prostředí; vykořisťovaní dělníci na jatkách; lidé vystavující se riziku nejzávažnějších nemocí tím, že maso pojídají; a také lidé, ochuzení nedostatkem citů vůči ostatním živočichům (často právě proto vlastní druh nevyjímaje).

Ale neviditelnost je pouze první linií obrany karnistické pevnosti. Pravdu není možné zcela zatemnit. Takže když neviditelnost nevyhnutelně zaklopýtá, soustava potřebuje zálohu. Proto nás karnismus učí, abychom ospravedlňovali jedení zvířat. Činí to tak, že zavádí mýty o mase (a o dalších živočišných potravinách) tak, jako by to byla fakta o mase. Karnismus propaguje „Tři ospravedlňující N“: jedení zvířat je běžné (Normální), přirozené (Naturální) a Nezbytné. Tato 3N jsou institucionalizována - jsou přijímána a udržována všemi hlavními společenskými institucemi od rodiny po stát - a asi to nebude příliš překvapivé, že se jich po celou historii bylo dovoláváno, aby ospravedlnily jiné násilné a vykořisťující ideologie (např. otroctví, mužskou dominanci, ...).

Karnismus se také brání tím, že překrucuje naše vnímání masa a zvířat, která jíme, takže se cítíme dostatečně příjemně, abychom je pojídali. Například jsme vedeni k tomu, abychom na „hospodářská“ zvířata pohlíželi jako na věci (o kuřeti mluvíme jako o něčem než jako o někom; počítáme kusy - nikoliv jedince) a jako na abstrakce, kterým chybí jakákoliv osobnost (např. prase je prase a všechna prasata jsou stejná) a vytváříme si ve svých myslích rigidní kategorie tak, abychom mohli přechovávat velice rozdílné pocity a chování vůči různým druhům (hovězí je chutné, ale psí hnusné; krávy jsou na mléko, ale psi naši přátelé).

Je zde množství jiných obranných linií, které se překrývají a dále podporují ty zde zmíněné, ale všechny obranné linie slouží jedinému cíli: blokaci našeho povědomí a empatie, když přijde na „hospodářská“ zvířata a „výrobky“ získané z jejich těl. Pokud máme povědomí o karnistických obranách, jsme méně zranitelní vůči jejich vlivu. Díky povědomí jsme schopni vykročit ze soustavy a podívat se na otázku pojídání zvířat vlastníma očima, spíše než skrze čočky neviditelného karnismu.

Mírně zkráceno a upraveno. Celý překlad původního článku What is Carnism? na webu brněnského „Kolektivu pro zvířata“ (včetně dvou videí a odkazů).