časosběr  obsah   rejstřík


Kacíř
České školy vychovávají děti pro svět, který zanikl.

Z toho, jak to dneska u nás funguje - či spíš nefunguje - jsou nešťastní i učitelé. Ať se totiž snaží sebevíc, děti škola moc nezajímá.

Když přijde dítě ze školy domů, rodiče se ptají Jakou jsi dnes dostalo známku? Přitom ještě lepší než se zeptat Co jste se dnes učili? by bylo Co ti dnes ve škole udělalo radost? Sami rodiče totiž (podle reprezentativního výzkumu SCIO) považují za nejdůležitější pro své děti, aby měly radost ze života. Jenže i přesto pokládají první otázku…

Jedním z nejdůležitějších poslání školy je, aby děti získaly schopnost a ochotu i touhu učit se. A mnohem víc než o matiku, dějepis či chemii, by mělo jít právě o umění učit se, kritické myšlení, citovou (emoční) inteligenci, domluvu (komunikaci), pružnost (flexibilitu), tvořivost (kreativitu) a rozvoj sebedůvěry.

Dan Hrubý: Takže škola by měla předávat ještě něco, co je nadčasové a o čem se, popravdě řečeno moc nemluví, slušnost, etické hodnoty, kritické myšlení, povědomí o demokratickém fungování společnosti, empatii, prostě rozvíjet lidské vlastnosti, které považujeme za správné a důležité?

Jednoznačně. Pěkný vzor nabízí šestice zemí - Singapur, Švédsko, Skotsko, Austrálie, Nový Zéland a kanadské Ontario. Všechny, s drobnými odchylkami, definují 4 hlavní cíle vzdělávání:

  1. umět a chtít se učit
  2. selfconfidence, tedy sebedůvěra - to znamená nikoli sebevědomí, ale znalost vlastních schopností a důvěra v ně
  3. aktivní občan - to je ona demokracie, vědomí, že se mám účastnit činností ve svém okolí a ozvat se, když se mi něco nelíbí
  4. slušný a morální člověk

Dan Hrubý: Říkáte hlavní cíle. To znamená, že jsou nadřazené ostatním vědomostem?

Ano, teprve potom je všechno ostatní. Matika, jazyky, umělecké vzdělávání; mimochodem prakticky všechny tyto země kladou na to, čemu říkají ART, úplně stejný důraz jako na všechny ostatní předměty.

Kdo se umí učit, ten si hlavně umí vybrat, co se učit má, nejvhodnější metodu si najde, využije všechny možné zdroje.

„Já pokládám za důležitější jiné věci (než známky a úspěšně složené zkoušky). A rozhodně nechci nutit svoje děti, aby se učily něco, co pokládají za nesmyslné, co je nezajímá. Já vím, že mi na to spousta rodičů odpoví: Ale v životě budou také dělat věci, které je nebudou bavit. Jenže já na to říkám: Proč? Já jsem nikdy nedělal nic, co bych nepokládal za smysluplné. Také svoje děti jsem vždycky vedl k tomu, že si mají vybírat, co je zajímá, co jim dává smysl a co budou dělat rády. To je přece úplně prosté. Ano, podle průzkumů dělá většina lidí v zaměstnání něco, co je nebaví a v čem smysl nevidí. Myslím, že je to často právě proto, že jim přijde ze školy úplně normální. Je to začarovaný kruh.“

Úryvky z rozhovoru Dana Hrubého s Ondřejem Štefflem, který otiskl RefleX na stranách 48 až 51 čísla 12/2014 pod názvem Zapomeňte na známky a tituly. Foto Pavel Hofman.