časosběr  obsah   rejstřík


Jízdy svobody
Co musejí podstoupit ti, kteří se svými činy dokáží postavit nesmyslům lidské společnosti?

Počátkem května 1961 odstartovala ve Washingtonu vůbec první takzvaná jízda svobody. Šest černochů a sedm bělochů nasedlo společně do dálkového autobusu společnosti Greyhound, který mířil do města New Orleans ve státě Louisiana. Třináct statečných, kteří tímto činem protestovali proti segregačním praktikám v dálkové dopravě mezi jednotlivými státy USA, podle nichž nesměli černí a bílí cestovat pospolu.

Tím, že si za cíl zvolili Louisianu, tedy jeden z jižních států s výrazně rasovým cítěním, si vlastně koledovali o malér. Vědomě a záměrně. Nemílili se. Již při průjezdu Birminghamem byl autobus zastaven sroceným davem, pasažéři vyvlečeni, zbiti a autobus zapálen. Policie, která se jaksi opozdila, už jen odstranila ohořelý vrak, zajistila hospitalizaci poraněných a zbylým účastníkům jízdy koupila letenky do New Orleansu.

Při dalších jízdách se události víceméně opakovaly. Účastníky byli většinou členové Nashvillského studentského hnutí. Byli opět biti, zatýkáni, skandalizováni. Další a další studenti přicházeli do vězení v Jacksonu, aby se dobrovolně připojili k uvězněným kolegům.

Odvaha těchto lidí způsobila, že již koncem téhož měsíce požádal tehdejší ministr spravedlnosti Robert Kennedy společnost pro dálkovou přepravu, aby vydala nařízení o plné desegregaci v dopravě a aby v plné míře zajistila praktické provedení této direktivy na všech svých tratích. Toto nařízení pak bylo povinně vylepeno na autobusových zastávkách.

(Zdroj žel již neznámý...)