časosběr  obsah  rejstřík



Naše bezva škola

Jmenuji se Honza. Jsem žákem 5. třídy. Chtěl bych vás seznámit s naší školou a taky vám vyprávět, co jsme se dnes učili. Naše škola je pokroková, protože je inkluzívní. Inkluze je, když se úplně všichni učí spolu v jedné škole. Romové, bílí, cizinci a postižené děti, všichni spolu v jedné třídě. Není tu žádná diskriminace.

V naší třídě je nás celkem 12 žáků a kromě učitele tu s námi jsou ještě 3 paní asistentky a jedna paní psycholožka. Teď vám všechny moje spolužáky představím.

V první lavici u okna jsou dvě holky, Lucka a Rebeka. Ve druhé sedí Milan Tancoš a Jozef Žigo. Jsou to Romové. Nebaví je moc sedět v lavici, tak většinou běhají po třídě, anebo si s paní asistentkou hrají vzadu a zpívají romské písně. Dříve pořád s dalšími Romy čekali před školou a od ostatních si něco půjčovali, hlavně mobily a peníze. Mě jednou odtáhli do křoví a půjčili si moje peníze a bundu. Ale o tom nám paní ředitelka zakázala mluvit a dnes už nesmíme do školy nosit nic drahého. Jejich rodiče to prý mají těžké kvůli diskriminaci a rasizmu. Naše škola pro romské žáky každý rok koupí nové mobily a tablety a taky jim dává kapesné. Jinak jsou všichni hrozně nadaní a chytří, hlavně na hudební a výtvarnou výchovu. Mají samé dobré známky. Ve třetí lavici sedí Štefan. Je mentálně postižený. Vedle něj sedí jeho speciální asistentka Renata, která mu se vším pomáhá a utírá mu nudle a sliny. Mluvit nedokáže, jen vydává různé zvuky, ale všichni víme, že je úžasně chytrý. Dostává totiž samé jedničky. Učitelky říkají, že je pro naši třídu velikým obohacením.

V první lavici u dveří jsou Monika a David. Ve druhé lavici u dveří sedím já a vedle mě Mustafa. Jeho rodiče přišli z Afghánistánu. Ve třetí lavici je Alžběta. Je postižená daunovým syndromem, ale je hrozně chytrá. Má nejlepší známky z celé naší třídy. Vedle ní sedí její asistentka Martina. Ve čtvrté lavici sedí Lukáš a vedle něj Manu. Manu je tu nový. Přišel k nám před 2 měsíci, jeho rodiče jsou z Afriky. Pamatuji si na jeho první den u nás. S naší třídní jsme uspořádali uvítací párty. Všichni jsme se s ním museli obejmout a poděkovat mu, že se přistěhoval do naší země, protože naše země i naše škola patří všem. V poslední lavici sedí naše třídní psycholožka. Pomáhá nám a řeší různé problémy. Minulý týden Lucka z první lavice nechtěla dát napít Milanu Tancošovi, tak jí paní psycholožka musela vyšetřovat pro podezření z podvědomého rasizmu. Lucka se pak musela Milanovy omluvit.

A co jsme se dnes učili? První hodinu byl zeměpis. Paní učitelka nám vyprávěla o islámské kultuře. Na konci hodiny nás vyzkoušela z toho, co jsme si zapamatovali. Všichni dostali jedničku. Druhou hodinu byla matematika. Učili jsme se malou násobilku. Až se naučíme malou, tak v 6. nebo 7. třídě začneme s velkou, už se moc těším. Také mě si pan učitel vyzkoušel u tabule. Zadal mi deset příkladů. Správně jsem spočítal tři. Dostal jsem dvojku. Po mě šla k tabuli Alžběta. Pomáhala jí paní asistentka a dostala jedničku. Je fakt dobrá! Třetí hodinu jsme měli občanskou výchovu. Přišli k nám studenti z Člověka v Tísni a měli jsme přednášku o lidských právech a diskriminaci lidí s odlišnou orientací. Na konci hodiny nám paní učitelka pustila pohádku. Byla o dvou gejích co se zamilovali a narodil se jim malý černoušek. Moc se mi ta pohádka líbila. Čtvrtou hodinu byla čeština. Učili jsme se romskou básničku. Na konci hodiny jsme jí společně recitovali a všichni dostali jedničku. Poslední hodinu jsme měli hudební výchovu. Učili jsme se zpívat romské písně. Nejlepší byli Milan Tancoš a Jozef Žigo. Dostali jedničky a pochvaly.

Tak to je moje třída. Naše třídní říká, že inkluzívní škola je nejmodernější a nejlepší. Sama k tomu po vyučování určitě hodně přispívá tím papírováním pozdě do noci. V normálních školách, kde jsou jen normální běloši, má hodně lidí čtyřky i pětky. A učitelé si doma jen dělají přípravy a opravují písemky. Ale v naší inkluzívní škole máme všichni jenom jedničky a dvojky. Od příštího školního roku přecházíme na slovní hodnocení. Musíme jít příkladem. Diskriminace u nás prostě neexistuje. Každý má právo na úspěch a vzdělání! Tak ahoj, Honza.
 

Josef Rusnok