časosběr  obsah   rejstřík


Hokusy VI
Za city se nestyďme. Jako řada jiných časopisů má (nebo aspoň měl) i Story rubriku, v níž určití odborníci odpovídají na dotazy čtenářů. V čísle 5/1994:

Paní J. K. z Prahy se zeptala, či přesněji - svěřila:

Před mnoha lety jsem se dostala jako zdravotní sestra do laboratoře s pokusnými zvířaty. Pracovala jsem tam tři dny. Utrpení a bída těch zmučených a týraných živých tvorů byla tak nepopsatelná (jejich prosící oči mne nikdy neopustí), že jsem začala strašlivě křičet a třást se na celém těle. Jak mě odtamtud dostali, nevím. Od té doby mě každá zmínka o utrpení zvířat vyřadí z normy a „zdecimuje“. Myšlenky mi i v noci často zalétají do míst, kde zvířata bezmocně trpí...

Odpověděl jí psychiatr MUDr. Zdeněk Homola:

Pokud vám tyto vtíravé představy i po tolika letech znepříjemňují život, měla byste vyhledat odbornou pomoc. Existuje více metod, kterými vám lze pomoci.

Myslím si ovšem, že vaše tehdejší reakce, i když nezvyklá a asi ne moc elegantní, je projevem zdravého citu, zdravé vůle a nepřizpůsobivosti. Jen to, že nedokážete, ač se o to snažíte, vytěsnit šokující zážitek, je poruchou. Avšak poruchou, utrpením, které má smysl.

Bez lidí jako vy by nemělo lidstvo zpětnou vazbu, brzdu, a bylo by stádem, které se slepě přizpůsobuje zvyklostem, které bůhvíkdo zavede.

Má člověk právo - a k jakým účelům, za jakých okolností - zabíjet zvířata či jiné lidi? Mezi zvířaty je to jednoduché: vlk má jistě právo usmrcovat zajíce, pavoučí samička svého partnera, prasečím zvykem je zalehnout pár svých mláďat. Jak je to však u člověka?

Jeho zákony jsou měnlivé, přizpůsobivost lidského stáda a schopnost vytěsňovat podstatu věcí je podivuhodná.

Interrupce například každý vždy považoval za těžký zločin. Zasedlo národní shromáždění, posléze ČNR a během jedné dvou generací, soudě podle posledního výzkumu veřejného mínění, si nejméně 70 % mladých lidí zřejmě nepřipouští či vytěsňuje, že by šlo o usmrcení lidského jedince.

Zvířata ovšem člověk za účelem obživy a zachování rodu zabíjí, zotročuje, trápí, co je člověkem. Ale na rozdíl od vlka, který má své jednání omezeno „tržními“ zákony přírody, musí lidstvo regulovat svoji absolutní moc rozumem - jinak by se samo stalo obětí přírodních zákonů. A právě i vaše citová reakce může být jedním z cenných podnětů k regulaci chování lidstva.