časosběr  obsah   rejstřík


Hokusy IV
Úryvek z článku Ireny Reifové „Opravdu je daroval synům lidským?“ Lidové noviny ze 7. října 1995.

Transparenty spolků na ochranu zvířat, které se na ulicích pravidelně rozvinují od šedesátých let, značně upoutaly oči světové veřejnosti. Ani zarytý vědátor se dnes nahlas nepřizná k choutkám masakrovat „pokusná“ zvířata ve velkém, bez ohledu na jejich utrpení.

Lidé spjatí s laboratorními pokusy se tedy dají přehledněji rozdělit spíše na ty, pro něž je ochrana záležitostí technickou (zvířata je nutno lépe krmit a měly by se koupit pohodlnější novodurové klece), a na ty, pro něž pokusy na zvířatech zasahují hluboko do filozofie. I ten nejněžnější pokus je pro filozofy zvířat založen na nepodložené víře v nadřazenost člověčího rodu.

MUDr. Teplý byl členem českého vědeckého týmu, který v padesátých letech vyvinul vakcínu proti dětské obrně. Bezpečnostní vzorky ověřovali na opicích macac rhesus, jimž vpichovali hledané dávky do mozku.

Pokaždé, když se jeho bílý plášť přiblížil ke klecím, propukly zchromlé rézusky s plandajícími končetinami ve skřekot, jehož ozvěnu prý MUDr. Teplý slýchá ještě po čtyřiceti letech.

Patří mezi nesmlouvavé zastánce zákazu veškerých pokusů na zvířatech: „Člověk je samozvanec. Právo nadvlády nad zvířaty si přirozeně přidělil sám. Život je jen jeden. Vznikl z jedné buňky a nelze ho rozvrstvit na nižší patra a na vyvolenou kastu. Jenže člověk je patologická deviace. Přírodní sobectví umocnil myšlením. Chová se jako zhoubný nádor. Tyje z hostitelského organismu, dokud ho nezničí. Jenže s ním zničí zároveň i sám sebe.“