časosběr  obsah   rejstřík


Čuník na gauči
se může dožít i dvaceti let. Ve chlívku na vesnici rok. Ve velkochovu půl roku.

Život s prasetem nelze přirovnat k soužití se psem. Prase chápe sebe sama na stejné úrovni s člověkem, nikdy nepřijme podřízenost jako pes. V tom se podobá kočce, ale oproti ní je prase silně teritoriální.

Silně reaguje na možné hierarchické ohrožení (třeba návštěva muže v rodině, volný pohyb návštěvy nebo dalších členů rodiny po bytě apod.). Proto chovatel musí správně vědět, jakou má zrovna prase náladu, jak reaguje obvykle a jak může reagovat náhle.

Chovat prase coby domácího mazlíčka tedy není vůbec jednoduché. Soužití je náročné, vyžaduje neustálou pozornost a pochopení ze strany člověka. Zájem o prasečí společníky do bytu vzrůstá i u nás, je však nutné si uvědomit, že je to opravdu velká odpovědnost a prase změní vaše každodenní priority, váš životní styl.

Manželé Katzerovi se kvůli své Karkulce přestěhovali z bytu v Praze trvale na chalupu, aby byly naplněny potřeby prasničky.

Paní Helena chová kanečka Nera. Má 8 let a je mohutný, ač „množitel“ tvrdil, že bude mini. Byt osídlil způsobem, že případní návštěvníci si řádně rozmýšlejí, zda přijít. Pokud se přeci jen někdo osmělí, musí paní Helena odlákat Nera do jiné místnosti, kde ho k tomu účelu zhotovenou zábranou oddělí, aby návštěva mohla projít.

Není výjimkou, že při venkovní procházce se venčení protáhne i na několik hodin, pokud se Nerovi prostě ještě nechce domů.

Kaneček je ale velmi citlivý a když byla paní Helena nemocná, její stav ihned rozpoznal, byl velmi klidný, zdržoval se více ve svém pelíšku a jemnými gesty dával najevo své pochopení.

Prase je čistotné a společenské zvíře. Hned zpočátku si vyberou svoji rodinu, do které jen tak nikoho dalšího nevpustí. Nebývá výjimkou, že prase v domácnosti převezme velení. Prase nesnese, aby ho krmil někdo jiný, než jeho „vyvolený“. Naopak umí potravu nevybíravě požadovat.

Je velmi šikovné, poradí si se zavřenou ledničkou, se šuplíky, se zástrčkami na dveřích. Se psy v rodině vychází, stává se členem smečky, kterou pak také chrání, dojde-li ke střetu s cizím psem. Prasata mají velmi silný stisk, v tlamě dost zubů a navíc jim stále dorůstají dolní a horní špičáky. Při obraně dokáží ublížit psům i lidem.

Paní Katzerová, předsedkyně Českého klubu majitelů prasátek chovaných v domácnosti, nabádá k velmi pečlivému zvážení, než si zájemci prase do domácího chovu v rodině pořídí. Často vede nepochopení a podcenění k velkému rozčarování lidí, někdy až ke strádání a týrání prasat a snahám se prasete „nějak“ zbavit. Klub již opakovaně hledal a hledá náhradní místa pro tato časem nechtěná prasata - zejména po 3. roce jejich života, kdy hodně vyrostou a změní se v dospělé nezávislé jedince.

Zkráceno a upraveno. Celý článek na webu Společnosti pro zvířata. A tamtéž, jak žijí prasata ve velkochovech (dvě videa, první z tuzemských velkochovů; petice) - kampaň Já za to stojím.