časosběr  obsah   rejstřík


Žaludkem
prochází láska ke klimatu. Alespoň podle FAO (Food and Agriculture Organization, Organizace pro výživu a zemědělství při OSN).

Téměř pětinu (18 %) z lidského příspěvku k oteplování tvoří „výroba” masa. Je to více než veškerá doprava. Na maso vykrmujeme 22 miliard zvířat. Jedním z mnoha důsledků je, že do ovzduší se uvolňuje řada skleníkových plynů. Zejména metan, který je v zesilování skleníkového efektu zhruba 20x účinnější než kysličník uhličitý.

„Živočišná výroba” patří vůbec k největším ničitelům přírody: u všech závažných ekologických potíží stojí v seznamu původců na jednom z prvních tří míst (studie FAO z listopadu 2006).

Zatímco v mnoha rozvojových zemích je chov ovcí či koz možná jedinou možností, jak z neúrodné půdy vynutit prostředky aspoň ke skromné obživě, v Evropě a Americe nejsou tamní obrovská „stáda” (v úvozovkách, poněvadž přirozená stáda jsou sociálně i jinak optimální) ani tak zdrojem obživy, jako spíše obezity.

Jen v západoevropských kravínech pochází od takzvaných dojnic ročně kolem 1,16 miliónů tun metanu; od všech „dojnic” Afriky jen desetina tohoto množství.

Dle FAO lze během následujícího půlstoletí celosvětově očekávat dvojnásobný nárůst spotřeby masa. Přitom vykrmování zvířat je bezpříkladným mrháním potravinami. K získání kalorie masa je totiž nutno zkrmit 3x až 10x více rostlinných kalorií.

Efektivnosti rostlinné stravy samozřejmě nedosahuje ani mléko a vajíčka. A také pro klima jsou výrobky z nich větší zátěží než rostlinné potraviny (zejména tvrdé sýry, protože jejich výroba si vyžaduje hodně mléka a mají tak na svědomí nejvíce metanu v přepočtu na jednotku konečného výrobku).

Z hlediska ochrany klimatu je z ekologického zemědělství přínosem vlastně jen ta jeho část, která vyrábí potraviny z rostlin (biodynamické obdělávání půdy s vyloučením pesticidů a umělých hnojiv, čímž by se ušetřilo až 40 % emisí způsobených nepřímo spotřebou energií a nejméně 15 % dalších emisí - metanu, rajského plynu a amoniaku).

„Ekologicky chovaná” zvířata totiž zůstávají déle naživu, a proto emitují (v přepočtu na kilogram masa, mléka či vajec) více skleníkových plynů než intenzívně vykrmovaná pro maso nebo „chovaná” kvůli mléku či vejcím. Z hlediska ochrany klimatu proto v „živočišné výrobě” není řešením přecházení na méně intenzívní metody, ale snižování spotřeby živočišných potravin.

Stručně řečeno: chceme-li nejlépe přispět k ochraně klimatu, staňme se biovegany.

A opravdu, OSN říká: Buď vegan! (video na YouTube; s titulky ve 14 jazycích; žel ne českými).

Na možnou nedůslednost ve zjišťování a popisu skutečností, případně i na jejich třídění až účelové úpravy, upozorňuje ve svém článku „Veganství kontra ochrana přírody” (ze 14. března na webu greenaction.cz) Adam S.