časosběr  obsah   rejstřík


Etické hledisko
coby hlavní důvod pro osobní volbu veganství popisuje na svém webu „Česká veganská asociace“.

Existuje jistě mnoho důvodů, proč se rozhodnout pro veganský přístup k životu - ten spočívá ve volbě alternativ ke stravě a spotřebním výrobkům vyrobeným ze zvířat, či na nich testovaných.

Vysoká úroveň etického smýšlení, která je s takovým přístupem spojena, je však pro mnoho lidí důvodem hlavním. Empatie prožívaná při pohledu na trpící zvíře nebo člověka je založena na podobném základu a pro některé lidi je tedy utrpení zvířat důvodem k tomu, že z osobního hlediska se na něm sami nechtějí podílet.

V současné době je již vědecky velmi dobře doloženo, že všechna zvířata jsou schopna negativně prožívat fyzickou bolest a utrpení a jsou také schopna strádat psychicky - nejlepším zdrojem informací jsou specializované časopisy s jednotlivými studiemi (jejichž seznam a odkazy na ně naleznete zde). To vše se vztahuje ke všem druhům chovaných savců a dokonce i k rybám, které jsou ještě dnes mylně některými lidmi považovány za zvířata necítící bolest (odkazy na zajímavé studie týkající se prožívání bolesti u ryb najdete zde).

Většina zvířat v současném zemědělství je chována převážně v tzv. systémech intenzivního zemědělství - tedy ve velkých a většinou uzavřených chovech, o řádově tisících jedinců. Podmínky v těchto chovech jsou neuspokojivé hlavně z hlediska omezeného prostoru a nedostatku podnětů pro uspokojování přirozených etologických potřeb (= potřeb daného biologického druhu). Prováděny jsou také zákroky, způsobující zvířatům bolest, jako např. kastrace, upalování nebo odřezávání rohů, zkracování zobáků nebo ocasů. Tyto zákroky jsou prováděny většinou bez anestezie a často způsobují přetrvávající bolesti.

Podmínky v jednotlivých chovech jsou nastaveny různě u různých druhů zvířat, nicméně platí, že velmi častými jsou také různá bolestivá onemocnění, jako např. záněty vemene u „dojnic“ nebo záněty paznehtů u skotu a prasat.

Uspokojování etologických potřeb je u zvířat chovaných pro maso, mléko, vejce, ale i kůže nebo kožešiny potlačeno velmi zásadním způsobem, přestože u nich funguje - stejně jako u člověka - velmi silná motivace k jejich uspokojování.

Mezi základní z těchto potřeb patří - opět stejně jako u člověka - například potřeba prostoru a pohybu (pro srovnání - pro jednu nosnici bývá vymezen prostor pouhých 550 cm2), potřeba péče o potomky (dojnicím jsou telata běžně odebírána brzy po porodu) nebo možnost odpovídajících sociálních interakcí (některá samotářsky žijící zvířata chovaná pro kožešinu jsou umisťována do chovů s několika tisíci jedinci nebo naopak velmi sociální telata jsou izolována).

Podobné problémy se vztahují i na zvířata chovaná v laboratořích, kde zvířata navíc trpí stresem a bolestí vznikajícími při pokusech.

Specifickou oblastí je pak oblast „zábavy“ se zvířaty - tedy cirkusy nebo zoo. I zde jsou zásadním způsobem narušeny přirozené potřeby zvířat a i zde dochází v mnoha případech k fyzickému i psychickému týrání zvířat.

Základem etičtějšího přístupu k těmto všem problémům z pohledu jednotlivce je tedy minimalizace osobní účasti na těchto záležitostech. Ta vychází z předpokladu, že pokud je získávání živočišných produktů spojeno se smrtí či dokonce utrpením zvířat, a zároveň existuje alternativní zdroj, je zbytečné živočišné produkty konzumovat. To samé se týká i spotřebních výrobků, které jsou z živočišných zdrojů vyrobeny a také látek a výrobků, které byly na zvířatech vyzkoušeny.