časosběr  obsah  rejstřík



Dvojí metr
Cyril Höschl, Reflex 32/2014 ze 7. 8. 2014, strana 68, REFLEX.CZ

Dobrý den!
Nejprve jsem si myslel, že ochablí na duchu jsou pouze čeští novináři a značná část naší populace, ale čtu-li zprávy ze světa, zdá se mi, že se ve svém antiizraelském třeštění v souvislosti s událostmi v Gaze pomátli všichni. Jak si vysvětlujete tu propagandu, která je podle mého soudu strašně nebezpečná? Vždyť té zemi jde o holou existenci! To se má nechat „vyváženě vyvražďovat“, aby byla shovívavě přijímána?
Jan Bureš, Praha

Nechci otevírat diskuzní stoky rozdmýcháváním vášní, takže se omezím na snadno dohledatelná fakta: v důsledku poslední izraelské ofenzívy je v Gaze k 3. srpnu podle BBC více než 1 800 obětí. Evropou cloumají srdceryvné obrázky raněných či mrtvých palestinských dětí, což je strašné.

Nikdo k tomu už nedodává, že Izraelci před nálety obyvatelstvo varují, dokonce obtelefonovávají civilisty v cílových oblastech, ale Hamás civilistům vyhrožuje a brání jim opustit školy a nemocnice, kde si je pěstuje jako živé štíty svých raket odpalovaných houfně na Izrael. Izrael zbraněmi chrání své lidi, Hamás lidmi chrání své zbraně.

Naproti tomu v Sýrii bylo v právě běžící občanské válce mezi březnem 2011 a letoškem vyvražděno a zabito na 170 000 lidí. Jen během prvního roku této občanské války bylo podle UNICEF v Sýrii zabito na 500 dětí a dalších 400 dětí mučeno ve věznicích.

Nikde přitom nikdo nějak zvlášť neprotestuje a po vymazání Sýrie z mapy světa nevolá, s výjimkou nově vzniklého Islámského státu v Iráku a Levantě, jenž má ambice rozprostírat se od Dálného východu až k Ivance při Dunaji a pár kilometrů od Mikulova (region Urúba).

Jen pro srovnání: všechny arabsko-izraelské války dohromady měly za padesát let od roku 1945 do roku 1995 na 92 000 obětí, což je něco přes polovinu toho, co si teď obstarali pouze Syřané sami mezi sebou během pár měsíců.

K tomu připočtěme mrtvé v Libyi, během „arabského jara“ v Egyptě, v Jemenu, v Tunisku a v občanských válkách v Libanonu, o Africe, Iráku a Afghánistánu nemluvě.

Každý rád obviňuje Američany. Takže i když nepočítáme jejich účast v Iráku a Afghánistánu, tak jen válka Íránu s Irákem (1980-1988) si vyžádala půl až jeden milión obětí, z toho 95 000 dětských vojáků a 50 000 obětí chemického útoku.

Na vyvražďování Arabové nepotřebují Izrael, stačí si plně sami. Naopak, Izrael je nejmocnější stabilizující a mírotvornou silou, po jejímž případném vyřazení se na Středním východě teprve rozjede peklo, jehož výsledkem bude nejprve válka všech se všemi a pak středověký chalífát.

Když palestinští „radikálové“ zavraždí nevinné židovské studenty, jsou doma oslavováni. Když totéž v odvetu učiní palestinskému chlapci izraelský radikál, je doma zavřen a souzen. Nebe a dudy.

Mnoho Palestinců (i děvčat) je od dětství matkami vedeno jednak k nenávisti k Židům, jednak k sebevražednému útoku s co největším počtem nevinných obětí a následným vstupem do ráje. Dalo by se cynicky podotknout, že zabitím ve válce se Palestinec coby mučedník jen rychleji posouvá do pásma věčné blaženosti, takže vlastně pouze vyhovuje tomu, na co je připravován.

Přitom nejpozoruhodnější informace o ambicích Hamásu (nejen zničit Izrael, ale především na troskách regionu vybudovat chalífát) nepocházejí od Židů, ale od samotných vůdců Hamásu, a zejména od Mosaba Hasana Júsefa, nejstaršího syna šejcha Hasana Júsefa, jednoho ze zakladatelů Hamásu, jenž byl vychováván jako jeho následník a napsal o tom knihu Son of Hamas (Syn Hamásu).

Rádio a televize v Evropě vyžadují „vyvážené zpravodajství“. Chápou to tak, že každý včetně zločinců má dostat stejný „časový“ prostor. Dopadá to ovšem tak, že zastánci teroristů mají často prostor větší než jejich odpůrci. Je to asi, jako kdyby každý komentář BBC v roce 1939 či 1940 musel být „vyvážen“ nacistickou desetiminutovkou tamtéž. Jedna ze zhovadilostí, na které svět doplatí. Jan Masaryk řekl, že správný chlap nemůže být neutrální, když vidí, jak se dva perou a jeden z nich má pravdu. Neutrální v takovém případě může znamenat spoluvinu.
 

Omlouvám se za porušení khopyrajtu, nemohl jsem jinak. Robert Suchánek