časosběr  obsah   rejstřík


Masný dějepis
Zadní pětina článku „Věk sójových Keltů“ Teodora Vlkova na stranách 8 a 9 Nového prostoru 434:

Současný masný průmysl nepředstavuje jenom nezanedbatelná zdravotní rizika pro konzumenty všelijak modifikovaných zvířat, ani nenastoluje pouze otázku obtížné morální ospravedlnitelnosti provozu velkochovů, které se se zvířaty zrovna nemazlí.

Živočišná výroba se stále více stává také enormní ekologickou zátěží. Masově znečišťuje vodní toky, stojí za odlesňováním deštných pralesů a produkuje daleko více skleníkových plynů než celá automobilová doprava.

Přesto se nezdá, že by živočišné výrobě zvonil umíráček. Možná bude, stejně jako v minulosti, třeba čekat na nástup nové vlny hladomoru, aby nakonec opět došlo k odklonu od masa směrem k rostlinné stravě. Propočty nejsou ostatně nijak složité. Necelá miliarda lidí trpí podvýživou a k získání jednoho kila masa je zapotřebí šestnácti kilogramů krmiva – nejčastěji sóji, obilnin a kukuřice.

Zdá se ale, že moderní trendy v západní kuchyni dávají přeci jen odzvonit oblibě vepřových kotletek a nadívaných telecích líček. Pravidelná konzumace masa přestala být symbolem privilegovaného společenského postavení a lidé, co „na to mají“, se spíše než po srnčím poohlížejí po organických sójových klíčcích a garantované fair trade rýži.

Není se čemu divit, vodou nastavované flákoty a drůbeží separát nejsou zrovna gastronomické porno, a „maso“ se tak stává čím dál častěji potravou chudých a deklasovaných – aby ne, když si starý dobrý turisťák drží svoji cenu okolo deseti korun za deset deka, zatímco jeho zdravější alternativy vyjdou často na násobky.

Jasně hovoří i čísla. Celosvětová spotřeba masa sice nepřetržitě roste, za poslední půl století se poptávka navýšila téměř čtyřikrát. Nárůst jde však na vrub rychle rostoucím východním ekonomikám, zatímco obliba masa na starém kontinentu za posledních deset let přinejlepším stagnuje. Nejpatrnější je to v ekologicky naladěném Německu, kde maso láká stále méně, podobně jako ve Spojených státech.

Trendy je zdravý životní styl a citlivost k problematice ochrany zvířat, s nimiž se představa propečeného bůčku a velkokapacitních jatek příliš nekamarádí. Rychle zareagoval i potravinářský průmysl a v supermarketech lze stále častěji nalézt ne zrovna levné produkty s visačkou BIO, množství náhražek masa, stejně jako tradiční potraviny zbavené éčkových vylepšení.

Celý článek na webu Nového prostoru.