časosběr  obsah   rejstřík


Myslíme v příbězích
Několikrát jsem narazil na to, že z mého pohledu jinak poměrně rozumní lidé věří různým spikleneckým teoriím. Velmi jednoduché (ačkoli dle mne částečné) vysvětlení nabízí Leonard Mlodinow ve své populárně naučné knize o pravděpodobnosti a statistice, do češtiny přeložené jako „Život je jen náhoda“. poukazuje na to, že zastánci spikleneckých teorií zaměňují pravděpodobnost, že ke spiknutí došlo za předpokladu nějakých průvodních jevů (pád WTC a podobně), s pravděpodobností, že dojde k průvodním jevům za předpokladu, že ke spiknutí došlo. Možná to bude znít hloupě, ale další dobrý střípek do mozaiky dle mého přidává americký seriál South Park v jednom díle, jejímž poselstvím je de facto to, že mnozí lidé preferují představu všemocné vlády ovládající jejich životy (tedy jistotu) před možností, že jejich stát toho mnoho nezmůže a dostatečně šikovná skupina fanatiků může způsobit obrovskou spoušť (tedy velkou nejistotu). Tibor Mach

Neurobiologické studium chování přináší stále víc důkazů o tom, že sklon „k víře“ je člověku vrozený, je geneticky podmíněný, adaptivní, a není dokonce výlučně lidský, i když u zvířat má zřejmě jinou, slabší a nereflektovanou podobu. Tento sklon k přesvědčení, že jsme ve vyšší moci, je společným jmenovatelem všech náboženství bez ohledu na jejich konkrétní obraznou náplň a příběhy, jež ji opřádají. Je velmi pravděpodobné, že tato naše vloha je předpokladem našeho vnímání kauzality (příčinnosti). Dala na jedné straně vznik pověrám, na druhé straně vědě. To se nám ve většině situací velice hodí, ale tam, kde nemáme dost údajů nebo kde ztrácíme kontakt s realitou, jsme vedeni na scestí, například právě v podobě spikleneckých teorií či bludů. Máte pravdu, že magické myšlení souvisí rovněž se subjektivní pravděpodobností, tedy odhadem šancí, že se něco přihodí. Obvykle máme sklon své šance nadhodnocovat, což je výhodné pro přežití (myslíme si, že všechno snad dobře dopadne, jinak bychom se o nic nesnažili). Výjimkou jsou depresivní stavy, kdy je tomu naopak. Naopak negativním důsledkem nadhodnocování šancí je účast v loterii a gamblerství. Celkově máme odhady velmi špatné, proto jen těžko věříme, že bezpečnější je létat letadlem než jezdit autem a že v Izraeli „sebevražední“ atentátníci a rakety zabijí ročně desítky lidí, kdežto mírový silniční provoz stovky. Když k tomu přidáte fakt, že „myslíme v příbězích“, máte těsto na spiklenecké teorie zaděláno. Výhody těchto předpokladů v normálně běžícím světě patrně převažují nad nevýhodami, proto se ve vývoji udržely. Dějiny přírody a lidstva však ukazují, že vyvážený chod světa není nikterak zaručen a bývá přerušován poruchami, jež někdy nabývají katastrofických rozměrů, jak ukázalo 20. století s holocaustem a gulagy.

Konspirační teorie: myslíme v příbězích, Listy Cyrila Höschla, RefleX 18/2013, strana 58.

P. S. Spiknutí se slevou (z ČILICHILI).