časosběr  obsah   rejstřík

Anketa „Dilema“
Patrně jeden z tvůrců webu animalrights.webz.cz (uvedený jako Honza) oslovil mejlem některé z osobností naší vědy či filozofie. (Cyril Höschl ve svém sloupku OČIMA C. H. v RefleXu 24/2009 odpovídá doslova jako zde níže na v podstatě stejné otázky panu Petru Muřínovi.)

OTÁZKY:

„Jsem zatížen morálním dilematem, které nejsem s to uspokojivě vyřešit. Domníváte se, že být veganem je morálnější než být masožroutem? Lze pokládat za závažný prohřešek, pokud člověk v naší ekonomicky vyspělé civilizaci pojídá maso? Můj kamarád je vegan (nejí krom masa už ani vajíčka, sýry…), přičemž se mi svěřil, kterak jej přivedlo k veganství zejména možnost uplatnit etické ohledy na jiná živá stvoření. Není fanatik, ale patrně je toho názoru, že konzumování masa je jakýsi morální prohřešek - ať už uvědomělý, anebo neuvědomělý. Má patrně z velké části obdobné názory jako Rostislav Sixsta (viz Můj ideál).

Jak na Vás působí jeho slova? Nejsme tak trochu systematickými vrahy (byť si to třeba nepřipouštíme)? Nelze velkochovy pojímat jako moderní koncentráky? Nejsou to stěžejní morální otázky, jež si ten pan Sixta klade? Se mnou jeho slova otřásla (byť jsem měl po prvním přečtení tendenci jeho slova zesměšňovat kvůli své vyhraněné umanutosti druhým kázat, co je dobré a co je veskrze špatné). Vámi jeho slova neotřásla? Je nutné, abychom jedli maso? My lidé přeci můžeme v soudobé a vyspělé společnosti svobodně volit (až na mimořádné okolnosti) - není to navýsost otázka našeho přežití. Přeci už nejsme plně zajati ve svých instinktivních poutech jako zvířata (dost často o tom psal E. Fromm - např. ve své knize Escape from freedom), která mj. zabíjejí jiná zvířata, neb nemají na výběr. Nebo se mýlím? Můžeme se spokojit s tvrzením - asi racionalizačním - že oni se nám svým bytostným významem nerovnají, takže je můžeme zabíjet?“

ODPOVĚDI:

Doc. RNDr. František Vácha, Ph.D., vysokoškolský pedagog:

„A zabíjení rostlin, což jsou stejně žijící organismy jako zvířata, by Vám nevadilo? Jakým právem rozhodujeme o tom, jestli můžeme zabíjet rostliny a jejich zárodky (semena) rostoucích třeba na polích (koncentrák, holocaust) a myslet si, že jsou to podřadné organismy, které, nic necítí, a ohánět se morálkou, že nezabiju zvíře, protože mi je evolučně bližší. Omyl, rostliny také cítí, možná ne pomocí nervové soustavy jako je ta naše. Vegetariánství a veganství je jen pokrytectví a možná dokonce vyšší forma nadřazenosti nad okolní živou přírodou. Chtěl jste názor, tady jeden máte“.

Později, coby odezvu na polemiku, doplnil:

„Jen velmi stručně k otázce bolesti rostlin. Samozřejmě se nedá srovnat bolest tak jak je zařízena u živočichů s ničím v rostlinné říši. Otázkou ale zůstává, co je to bolest. Pokud je bolest nějaká reakce na nepříznivé poškozující vlivy okolí na organismus a nezáleží na tom jakým systémem je zprostředkována nebo vyhodnocena, pak nelze než konstatovat, že rostliny takové reakce vykazují. Dokonce i u nás kolegové v Olomouci dělali pokusy, že poškodili list a během nepatrné doby pozorovali reakci na jiném listu - úplně na opačném, nejvzdálenějším konci rostliny. Rostliny mají různé hormony, signální látky a podobně, mají důmyslné ochranné mechanismy proti poškození atd. Ale hlavně: jsou to živé organismy. Jak píšete, zvířata jsou nám bližší, proto nebereme moc rostliny jako živé organismy.

S tím pokrytectvím to berte jako nadsázku (těžko se může každý vegetarián zabývat obrannými reakcemi rostlin a vlivy zvenčí). Jak píšete, pak by umřel hlady. Já jen dávám podnět. Provokuji k zamyšlení nad tím, jestli máme právo zabíjet organismy, které intuitivně bereme jako méněcenné (= jistá paralela s holocaustem). Pak totiž pro vegetariánství opravňuje pouze argument „že mi to nechutná“ a nikoli zabíjení zvířat pro získání potravy.

Hlavně se tím netrapte a jezte co Vám chutná. Příroda nás takto stvořila, někomu maso chutná, někomu ne. Myslím, že takovéto úvahy jsou důkazem toho, že se máme až příliš dobře a žijeme vlastně ve šťastné době“.

Mgr. Vladimír Vavrda, Ph.D, psycholog:

„Myslím, že celé je to otázka pohledu. Já chápu morálku jako produkt společnosti – čili nikoli jako cosi existující samo o sobě, bez vztahu k lidem. Nevnímám ji jako něco daného shůry a neměnného (ostatně můžeme vidět proměny morálky v historii). Náš morální kodex tedy vnímám jako ovlivněný kulturou a osobní volbou.

Zabíjení zvířat pro potravu mohu odsuzovat i přijímat. Stejně tak mohu dávat z morálních důvodů přednost koženým botám před obuví ze syntetických a tedy na ropě založených materiálů. Jejich výroba totiž sebou nese poškozování životního prostředí. Ostatně, do života zasahuje i jako vegan – například tím, že ovlivňujete jejich životní prostředí tak, abyste mohl pěstovat kulturní plodiny. Pokud jde o veganství a jeho vliv na zdravotní stav, mám dvě výhrady:

  • zaprvé: znám i odlišné studie
  • zadruhé: veganství není izolovaný faktor, ale součást životního stylu a není tedy jako izolované studováno
Na Vaši základní otázku asi neodpovím - protože chápu morálku jako lidský produkt - a tedy individuální. Nevěřím v existenci univerzálního a jediného správného pohledu“.

MUDr. Václav Mikota, CSc., psychiatr a psychoanalytik:

„Svou otázkou, zda je veganství morálnější než masožroutství (jakkoli mají vegani mé osobní sympatie) mne stavíte do situace etikoterapeuta. Jsa psychiatrem a psychoanalytikem (tedy psychoterapeutem), je mou povinností neovlivňovat druhého člověka v tom smyslu, co je objektivně morálně lepší nebo horší. Jak jsem pochopil z Vaší citace pana Sixty, on si tu cestu vybral, je s ní spokojen a považuje ji za správnou. Kdyby chtěl své rozhodnutí se mnou konsultovat, považoval bych za svůj úkol pomoci mu, aby hledal svá vlastní pro a proti tomuto způsobu života. Kdybych k takové konsultaci přidával ještě svůj osobní názor, tak bych mu to ještě komplikoval.

Chcete-li však znát můj vlastní názor, tak jej mějte: také si myslím, že je lepší nezabíjet než zabíjet. U některých veganů (ne u všech) jsem se setkal s jednou, mezi lidmi rozšířenou osobní zvláštností, tj. snahou být za každou cenu nevinným člověkem, sbírat doklady o tom, že se ze všech sil snažím nikomu neubližovat. Příslušníci přírodních národů tento problém často řeší tím, že se ulovenému zvířeti napřed rituálně omluví, a pak ho (svými vlastními jednoduššími postupy) stejně jako příslušníci technologicky vyspělejších společností do mrtě zužitkují.

Myslím, že ke zdravému a vyrovnanému životu patří schopnost připustit si, že sice mám co možno nejušlechtilejší morální normy a ideály, ale že nikdy nebudu schopen je stoprocentně dodržovat, protože jakožto člověk jsem nutně chybujícím tvorem, přestože se snažím se na vědomé úrovni všemu chybování vyhnout. Schopnost připustit si, že mohu chybovat, mi pomáhá v případech, kdy svou chybu poznám, ji napravit. Patří-li k mým vnitřním normám přísný zákaz chybovat, ocitám se v situaci, kdy si své chyby nemohu dost snadno připouštět.

Sympatizuji se všemi, kteří se k veganství rozhodli v dospělosti. Nejsem si však jist, zda důsledná veganská výchova (od narození potomků zapřisáhlých veganů) těmto dětem zdravotně prospívá. Matky těchto děti jsou sice ženy, nikoli lidmi zneužívané krávy, ale jsou-li ve své výchově důsledné, mohou jim poskytovat své vlastní mléko? Nejde jen o kojení. Jak známo, existují dvě z celkem osmnácti tzv. esenciálních aminokyselin (stavebních kamenů bílkovin), které lidský organismus není schopen sám vyrobit. Je pravděpodobné, že nedostane-li vyvíjející se člověk tyto látky zvenku, bývá náchylnější k různým nemocem a jeho biologický vývoj je ohrožen.

Člověk jakožto živočišný druh je všežravec. Vážím si těch, kteří z vlastního rozhodnutí nechtějí sežrat všechno a všechny. U některých z nich se však nemohu ubránit pochybností, zda tím nevykupují svůj pocit viny za něco jiného, co učinili v rozporu se svým svědomím.

Co říkáte následujícímu příkladu: přišla ke mně na konzultaci paní ve středním věku, matka velké rodiny s mnoha dětmi a vnoučaty. Někteří příslušníci její rodiny byli (stejně jako ona) všežravci, patřili sem i vegetariáni a zbytek dětí a vnoučat byli vegani. Její děti byly plně zaujaty svými profesemi a vnoučata byla vesměs nadějní školáci s mnoha ušlechtilými zájmy. Pacientka mi položila otázku: Já chápu, že je třeba, abych se (s pomocí manžela) starala o dům a o vnoučata a všem vařila. Vegetariánství a veganství také uznávám jako ušlechtilé snahy. Ale, řekněte mi, jak k tomu přijdu, abych pro všechny vařila natřikrát? Co byste na mém místě té paní odpověděl?"

Později, coby odezvu na polemiku, doplnil:

„K otázce velkochovů zvířat se (podobně jako Vy) stavím s pocitem viny, co jsme to za lidi, že něco takového dopustíme a konsumací mrtvol těch zvířat se na tom podílíme. K Vaší osobní otázce: jsem víceméně vegetarián. Líbí se mi pravidlo buddhistických mnichů, kteří nejedí maso, ale naopak měli by ho sníst, pokud zvíře nebylo zabito kvůli nim, tj. když žebrají (poskytují svým spoluobčanům možnost, aby je obdarovali jídlem), musejí si od nich vzít to, co jim lidé dají včetně masa.

Ještě k otázce morální dokonalosti. Asi víte, že tohoto problému se dotýká i křesťanství. Pokud např. mnich usiluje o absolutní morální dokonalost, vyčítají mu jeho kolegové, že hřeší pýchou. Ve věci objektivních etických pravidel jsem toho názoru, že lidé se asi shodnou na tom, že jdu-li svou cestou, neměl bych těm, které na ni potkám, zbytečně ubližovat. Všechna ostatní pravidla jsou podle mého názoru individuálnější povahy. Snahu přiblížit se morální dokonalosti (spolu s nevnímáním toho, která svá ostatní pravidla nedodržuji) nepřisuzuji jen některým veganům. Ti se zaměřili na neubližování živým tvorům. Jiní mají zase své vlastní (odlišné) morální koníčky. Když jsme u neubližování živým, co myslíte, cítí něco tráva, kterou sečeme, nebo jablko, do kterého koušeme?"

Prof. Erazim Kohák, PhD., filosof:

„Morální dilemata jsou dilemata právě tím, že na ně není jednoznačná odpověď. Každý je musíme řešit na vlastní odpovědnost.

Za sebe A JEN ZA SEBE A PRO SEBE jsem své názory popsal v knize Zelená svatozář. Nikdy jsem se neprohlašoval za vegetariána či vegana; jsem citlivý na každý dogmatismus. Ale nechtěl jsem zbytečně ubližovat ostatním zvířatům a tak jsem mnoho let dával výlučnou přednost stravě, která nevyžadovala týrání zvířat, a snažil jsem se vyloučit tu, která je podporovala (maso z hromadných chovů, vejce z klecí místo z volného výběhu). V tom jsem polevil teprve ve stáří, kdy několik specializovaných diet předepsaných různými lékaři mi zkomplikovalo život.

Jenže to NENÍ RADA, jen osobní vyznání o problému, který jste sám označil jako dilema, problém bez jednoznačného řešení".

Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., psychiatr:

„Pan Sixta i Vy máte na takový postoj a názor právo a není ani třeba, abyste se dovolávali dalších autorit a zjišťovali postoje jiných. Také ale musíte pochopit, že jiní jsou názorů a postojů odlišných: není to veganství sobecké? Kdosi řekl, že vegani jsou ti, co neslyší rajčata naříkat. Navíc – zvířata požírají jiná zvířata podle gusta o sto šest; v tom lidstvo (až na vegany) není žádnou výjimkou. A když už tak chráníme živé bytosti, co klíšťata? Nehrozí jim vymření? Nebo aspoň těm infikovaným, co to dostávají chudinky ze dvou stran – od viru klíšťové encefalitidy či od borrelie z jedné a od člověka, který je zabíjí sotva je vidí, aniž by je snědl, z druhé strany. Ta jsou teprve ohrožena! A co chudák virus prasečí chřipky? Cele lidstvo proti němu teď jede! Kde je ta hranice živých bytostí: viry ne, klíšťata jo? Nebo klíšťata ne, pejsky ano? A co krysy? Nebo že by za ochranu stáli jenom ti živočichové, které jsme si jaksi oblíbili a ti ostatní už méně? Není to sobecky lidské, antropocentrické, naduté? Nepokorné k řádu přírody, kde se normálně všichni požírají? Copak je člověk bůh, aby to měnil? V tom si protiřečíte, když zřejmě oponujete názoru, že „se nám zvířata nerovnají“ a zároveň člověka povyšujete na někoho, kdo přece „není zajat ve svých instinktech“ (sic!). Tak jak to je? Já si naopak myslím - nejenom, že se nám rovnají, ale dokonce i my se rovnáme jim. Proto žádné božské zásahy pána tvorstva! Abych byl spravedlivý: jeden náš filozof řekl „zabít můžeš, ale musíš sníst!“. Vegani jdou dál a říkají „zabít nesmíš, ani když sníš“, tudíž „nesmíš ani sníst“. Ale co chudinky ta rajčata? Nicméně pokud Vám jich není líto („ona se nám nerovnají“) a pokud Vás všechno to ostatní činí šťastným a naplňuje to Váš život, jsem ten poslední, kdo by vám to vyvracel nebo Vás nedej bože nutil jíst vepřovou. Ani náhodou. Pouze drobně upozorňuji, že pocit morální nadřazenosti je velice ošemetný".

Mgr. Daniel Štrobl, psychoanalytický psychoterapeut:

„Myslím, že vaše otázka není na psychologa, ale spíše na teologa, či na člověka zabývajícího se etikou. Zde žádná striktně vědecká kriteria neplatí. Samotné odmítnutí masa z morálních příčin je zcela v pořádku, nicméně pokud jste připomenul Fromma, doporučuji přečíst si v jeho knize Anatomie lidské destruktivity pasáž o Adolfu Hitlerovi, kde vysvětluje jeho vegetariánství. Jinými slovy, psycholog může pouze u každého konkrétního jedince hledat příčiny jeho vegetariánství a ptát se, zda jde o nějaký neurotický symptom či se jedná o zralou úvahu".

Později, coby odezvu na polemiku, doplnil:

„Vegetariánství samo o sobě není symptom. Respektive může být symptomem jako cokoli jiného počínaje houbařením a konče promiskuitou. Otázku, zda se jedná o symptom či nikoli může dát jen velmi dobrá znalost daného člověka. Nejsem schopen posoudit duševní zdraví Vašeho kamaráda a i kdybych byl, neudělal bych to, neboť diagnostika lidí, kteří o ni sami nepožádali, je hrubý etický prohřešek. Podstatné je, zda Váš kamarád vede život, jaký se mu líbí. Pokud je on sám se sebou spokojen, není nebezpečný sobě a svému okolí a zvládá běžné sociální kompetence, jsou jeho zvyky jeho soukromou věcí. Zároveň v žádném případě nemohou být jeho možné výstřelky v chování způsobeny nedostatkem masa. Zdravotní důsledky veganství by Vám lépe popsal lékař-dietolog.

Vaše srovnání relativizace vegetariánství s šoa nechám bez komentáře. Prosím, nechci se Vás dotknout a neberte to osobně, ale nepovedu s Vámi emailovou diskusi na Vámi zvolené téma vegetariánství, které má jistě pro Vás osobní rozměr, ale mě se příliš nedotýká. Zároveň internetové diskuse vůbec neprovozuji. Nemám na ně čas a odborné debaty vedu toliko osobně a ústně“.

Václav Bělohradský, filozof:

„Mám mnoho studentů, kteří se také rozhodli pro vegetariánství, i když se zatím zdá, že striktní veganství je dlouhodobě nepraktikovatelné. Aby člověk neměl důsledky na zdraví, musí tomu věnovat hodně času, studovat správné proporce toho co jí. Celou otázku nevidím eticky, ale esteticky. Jíst maso je ošklivé - já například maso nejím, ale ryby ano, takže jak vidíte, jsem velmi nedůsledný. Nicméně, cítím třeba české pojídačství masa jako ošklivé a odmítám ho esteticky. Doslova se mi hnusí ty talíře plné masa a knedlíků. Stejně ošklivá je i česká politická kultura.

Řečeno obecně: je třeba vidět odmítání masa - nebo naopak jeho jedení - jako náboženský rituál. O Velikonocích se povraždí beránci a jedí se, o Vánocích zase kapři. Košer strava je dost krutá ve svých předpokladech. Nemluvím o muslimských rituálech - podřezávání jehňat.

Odmítat maso je také nábožensky rituál. Je to náboženství, které patří - především veganství - do sféry New Age. Podle mých profesorských zkušeností jsou vegani většinou rebelové proti tomu, co většinová společnost má za normální. Což mi připadá normální.

Rozhodněte se - toto je moje rada - pro řešení estetické. Co je ošklivější? Já bych řekl jíst maso, ale nikomu to nevnucuji. V mé knize Společnost nevolnosti je kapitola Tvůrci čtení, tam jsem se pokusil vlastně dekonstruovat každý definitivní výklad textu. Co platí o textech, platí i o situacích, v nichž se rozhodujeme".

Později, coby odezvu na polemiku, doplnil:

„Je ovšem jen konvencí tvrdit, že zvíře zabíjíme a rostliny ne. Vždyť zemědělství zabíjí často krajinu A i rostliny jsou také živé bytosti. Možná cítí i bolest, asi určitě".

Doc. MUDr. Oldřich Vinař, DrSc., psychiatr:

„Děkuji Vám za důvěru, se kterou se na mne obracíte. Jako lékař, kterému se stalo jeho poslání nejvyšší hodnotou, jsem v tomto sporu na straně masožroutů. Je mi líto dětí v Indii, které donedávna umíraly hladem, zatímco krávy byly nedotknutelné. Respektuji však skutečnost, že člověk se chová podle svého svědomí a chtě nechtě přejímá normy morálky, které vytváří společnost, ve které žije. Tyto normy se mění v průběhu lidských dějin. Když v antickém Římě nebo v Egyptě byl otrok majetkem patricije, mohl ho jeho pán trápit a třeba i zabít - utrpěl škodu na svém majetku, nebyl však veřejně odsouzen. Hnutí veganů pokládám za legitimní pokus stanovit nové normy pro lidskou morálku. Respektuji tento pokus, ale nesouhlasím s ním. Starší člověk může přežít za cenu zkrácení života, i když nebude jíst žádné živočišné bílkoviny a třeba ani med. Bude-li však takto živit děti od nejútlejšího věku, vyrostou generace oslabených podvyživených lidí, jejichž schopnost plodit potomky bude výrazně decimována. Jako lékař o tom mohu jen informovat a pokud by se stalo toto extrémní veganství programem politické strany, nebudu ji volit. Z biologického hlediska má přísné rozlišování rostlinné a živočišné potravy chybu. Existují živí tvorové, o kterých nelze rozhodnout, zda patří do říše rostlinné nebo živočišné: některé podmořské houby nebo mikroorganizmy blízké plísním, atd. Co budeme jíst, když se nebude smět „zabíjet“ pšenici nebo brambory? Dovolíme srncům žrát trávu a maliny na lesní pasece? Konec konců, máme i masožravé květiny. Pokud jde o utrpení: viděl jsem v Indii vyhublé chřadnoucí krávy, které bezmocně ležely někde v příkopu, a hodovali na nich supi ještě za jejich života. Hýbat mohly už jen očima a jejich oči, sledující snášející se k nim supy vyjadřovaly takové zoufalství, se kterým jsem se v životě nesetkal. Přeji Vám, abyste se rozhodl podle svého nejlepšího svědomí".

Později, coby odezvu na polemiku, doplnil:

„Přísné veganství, tj. naprosté vystříhání se všech živočišných produktů včetně např. vajec a mléka není zdraví prospěšné. Může však být mnoho lidí, pro které není zdraví to nejdůležitější. Vyšší hodnotou je pro ně víra, vlast, anebo prostě peníze a mít se dobře. Jestliže svým chováním nikomu neškodí, přeji jim takový život, který si zvolili. Že se někdo dožije sta let a přikládá to tomu, že ráno pil stopku slivovice, mohu k tomu říct jen tolik, že žil tak dlouho nikoli protože pil slivovici, ale přestože pil slivovici. Něco podobného platí i o veganovi, který odmítá jíst i med. Zdraví člověka je podmíněno do značné míry jeho genetickou výbavou, a když ji někdo má velmi dobrou, nemusí se mu podařit své zdraví podkopat ani takovými stravovacími návyky, které by jiného přivedly na nemocniční lůžko. A pokud jde o pach stolice: ano, pach působí na emoce. Vědí to i někteří švýcarští výrobci čokolády, kteří kupují mléko jen od krav, které se pasou na vonících loukách".

Prof. RNDr. Jan Zrzavý, CSc., biolog:

„Jestli je Váš problém primárně nutriční, tj. tážete se, zda je možné být veganem a neumřít (tomu by nasvědčovala zmínka o Světově zdravotnické organizaci), tak možné to podle všeho je, ale já bych do toho nešel. Všichni primáti, tj. nejen člověk, žerou aspoň zčásti živočišné bílkoviny už dobrých 70 milionů let, specializace na rostlinnou potravu je vzácná a druhotná (horské gorily) a pro člověka zcela nepřirozená (nenapadá mě žádná lidské etnikum, které by samo od sebe, tj. bez ideologické indoktrinace, provozovalo veganství, i když množství živočišných bílkovin je pochopitelně velmi různé.)

Ale já myslím, že je to pro Vás problém etický, tedy zabíjení a konzumovaní bližních. Ale to si musíte vyřídit sám se sebou. Každá etika se týká pouze členů naší skupiny (rodu, kmene) a záleží na nás, koho všeho do své skupiny zařadíme. Lidé, kteří se řídili přikázáním Nezabiješ!, bez problémů zabíjeli cizince, protože cizinci pochopitelně nejsou lidi. Postupně jsme se dohodli, že i cizinci jsou lidi a víceméně je nezabíjíme (když teda zrovna nejde o něco hodně důležitého). Chcete-li dojít k závěru (jako Váš přítel), že i zvířata jsou Vaši bližní, tak jen klidně do toho. Vaše etika je jenom Vaše. Zda je něco „správně“, vám nepoví biolog, ale kněz. Normální člověk jí to, co mu chutná, na co má peníze a po čem se mu nedělá špatně. Vše ostatní („prase je nečisté“, „zvířata jsou naši bližní“) je ideologie (anebo náboženství, což je koneckonců totéž). Etické soudy lze formulovat pouze v první osobě jednotného čísla. Já věřím, mně se nelíbí, já nesouhlasím. Na Vaše otázky není jiná odpověď než čistě subjektivní - čili Vaše (to Vám píšou všichni ti nešťastníci, které jste oslovil, tak už se s tím konečně smiřte). Jezte si, co chcete, Vy i váš kamarád, mně do Vašich stravovacích návyků opravdu nic není. Jinak hezky ilustrujete mou tezi: chceme-li nějaký problém učinit navěky neřešitelným, je dobré pojmout jej jako problém etický".

Prof. PhDr. Jan Keller, CSc., sociolog:

„Lékaři mají spolehlivě zjištěno, že děti potřebují k normálnímu vývinu jíst i maso. Nejsme od přírody býložravci, ale všežravci. Když se někdo v dospělosti rozhodne pro naprosté veganství, je to správné. Jenom dětem by se to nemělo nutit, poškodilo by je to. Ať se rozhodnou samy, až budou dospělé.

Osobně neodsuzuji jíst maso, pokud je z drobných chovů. Stoprocentně však odsuzuji velkochovy, to jsou skutečně koncentráky a mučírny. Měly by se dávat častěji filmy o tom, jak to v nich vypadá. Spotřebu masa by pak určitě omezilo poměrně dost lidí. My chováme doma vždycky nějakého králíka, a králičího masa bychom se nedotkli. Necháváme je umřít věkem a pak je pohřbíme u nás na zahradě. Když jsem v restauraci, tak si vepřové dám. Ale omezuji to".

Promovaný chemik Jiří Michálek, CSc.:

„Humanismus, jak plyne z názvu, se netýká zvířat, nýbrž člověka, resp. lidí. Měl bych k tomu všemu jednu poznámku: Slyšel jsem, že rostliny prý pláčou, když je někdo trhá nebo otrhává. Rozhodnete-li se proto jíst kameny, upozorňuji Vás, že někteří tvrdí, že kameny jsou také živé. Přeji dobrou chuť“.

Prof. Jan Sokol, Ph.D., CSc, filozof:

Na takové věci si musí každý nakonec odpovědět sám. Jako pomůcku Vám mohu napsat asi toto:
  1. Pokud člověk něco dělá z důvodů zdravotních, může zároveň mluvit o důvodech mravních?
  2. Zvířata lidé - a nejen lidé - zabíjeli vždycky. Dnes jsou to téměř výhradně zvířata, která by tu bez lidského přičinění nebyla.
  3. Je v pořádku tento zájem bohatých a sytých lidí o osud zvířat, když v téže chvíli umírají po světě tisíce lidí hlady?

Prof. Václav Hořejší, PhD, imunolog:

„Rozhodně si nemyslím, že jíst maso je nějaký morální problém. Nemorální je zacházet s chovanými zvířaty ve stájích, při transportu nebo na jatkách tak, že trpí. Vegetariánství je podle mě celkem ok, veganství považuji za poněkud extrémní a potencionálně zdraví škodlivé. Já bych rozhodně věřil lékařským odborníkům na výživu, kteří v drtivé většině doporučují určité množství živočišných bílkovin - a to zvláště dětem. Lidé byli vždy během svého vývoje všežravci, takže jsme na to adaptováni.“

Mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D., teolog, katolický kněz:

„Nesdílím sice plně názor filozofa Žižeka, že vegetariánství (a navíc fanatismus zvaný veganství) je projevem degenerace a návratu k opicím, avšak ani já (a křesťanské církve obecně) nevidím v pojídání masa a lovu zvířat (pokud nejde o obžerství či ukrutný způsob zabíjení) žádný morální problém. Ježíš jedl nejen při poslední večeři beránka a apoštolové se živili rybolovem; chtít být "mravnější" než oni mi připadá jako projev pošetilé pýchy (ostatně typický pro heretické sekty v minulosti). I o Buddhovi čteme, že si dal (nejen na konci života) "prasečí pochoutku" a to, že buddhismus vyžaduje vegetariánství je rozšířený, leč naprostý omyl. Přirovnávat zabíjačku k holocaustu mi připadá nechutné".

MUDr. Petr Příhoda, vedoucí Ústavu lékařské etiky:

„Asi Vás zklamu, ale s Vaší nelehkou volbou Vám nepomohu. Upřímně se přiznávám k bezradnosti. Krédo Vašeho kamaráda-vegana imponuje svou vnitřní důsledností. Nemohu si ale nevšimnout, že je nekonformní s mnoha tisíciletou tradicí kulturního lidstva (nekonformní neznamená, že jí odporuje). Ano, je to morální dilema, ale já nemám možnost se jím zabývat, aniž bych zanedbal jiná morální dilemata, která vnímám jako naléhavější (ta se týkají vztahů jedněch lidí k jiným lidem). Prosím, abyste mi mou nekompetentnost odpustil. - Jen na okraj poznámka: v úvaze Vašeho přítele je přece jen drobná nedůslednost: kvůli mléku a vejcím zvířata zabíjena nejsou.

Neodpovídal jsem jako odborník, měl jsem pouze snahu mobilizovat selský rozum. - Nikomu, kdo vsadil na vnitřní konzistenci úvahy, na důslednost, to nevyvrátíte, protože on si zvolil uzavřený svět (to jsou ty trable se skálopevně přesvědčenými). - Nevím, zda je u řady veganů jejich postoj výslednicí jejich problémů s bližními. Může to tak být, ale může to být i jinak. Jako psychiatr jsem žádného vegana nevyšetřoval. Poznal jsem ale lidi, kteří se od běžného průměru lišili výraznou náklonností k zvířatům (od pejsků a lesní zvěře po akvarijní rybky). Vždycky to korelovalo s jejich neuspokojivými vztahy s druhými lidmi. Ty ale byly nestejné. Někteří se utíkali k zvířatům, protože jim druzí lidé ublížili, jiní zase proto, že ti druzí s nimi nevydrželi. Vegany z nám jen z doslechu, má představa o nich je proto velmi hypotetická. Tuším, že se jim současný civilizovaný svět zajídá, a dokonce právem. Že k tomu chtějí vyjádřit své „ne“, a to činem. Protože současný civilizovaný svět má v sobě hodně destruktivity (Erich Fromm to nazýval nekrofilií, papež Jan Pavel II. kulturou smrti), oni, vegani, se rozhodli pro radikální „biofilní“ gesto.

Zcela soukromý dovětek: jako věřící křesťan s tím nemám problémy: Hospodin poslal svému vyvolenému národu, když bloudil a hladověl na poušti, křepelky. A Ježíš Kristus jedl maso (ryby, velikonočního beránka). A v rámci výuky lékařské etiky, zejm. etiky experimentu, sděluji studentům, že zvíře cítí, a proto máme povinnost minimalizovat jeho utrpení a zejména je nepůsobit."

Prof. MUDr. Josef Syka, DrSc., neurofyziolog, ředitel Ústavu experimentální medicíny AV ČR:

„Nejsem odborníkem na metabolismus, stravování, diety atd. Pokud chcete znát můj osobní názor, kterým se celý život řídím, nepovažuji striktní vegetariánství za nic zvláště užitečného, jak z hlediska subjektivního tak objektivního. Domnívám se, že ze zdravotního hlediska má být strava maximálně pestrá, a má obsahovat dostatečné množství ovoce a zeleniny (například v ČR vzhledem k vysokému výskytu rakoviny tlustého střeva je užitečné požívat dosti vláknin ze zeleniny). Pro někoho může však být restrikce požívání masa (nikoliv úplný zákaz) užitečná, pokud má skrytou náklonnost k onemocnění, které se nazývá dna. Tolik bych asi v rychlosti sdělil k tématu."

Prof. MUDr. Radim Brdička, DrSc., genetik:

„Vážený pane, asi bychom měli odlišovat pohled filosofický a biologický. Z filosofického hlediska by asi nebylo dobré bránit někomu, aby žil podle svých představ, pokud tím netrpí ostatní - známé heslo svoboda každého z nás končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Je tu jen problém s dětmi, které jsou svým rodičům vydány na milost i nemilost - děsivé extrémní příklady nám předkládají media.

Z biologického hlediska je člověk všežravcem a ve stravě by měl mít i bílkoviny, živočišné, hmyzí, rostlinné atd. Jsou navzájem částečně zastupitelné. Prodloužení života u veganské diety lze spíše přisoudit omezenému přívodu kalorií - tedy jakési mírné podvýživě. Snad jsem odpověděl srozumitelně".

Prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr., biolog, filosof přírodních věd, esejista a spisovatel:

"Myslím, že veganství by bylo morálně lepší, ale je těžké jej dodržovat. Sám nejím maso jen z teplokrevných obratlovců, ale jiným těžko závazně radit".

Doc. PhDr. Václav Matoušek, CSc, archeolog:

„Obávám se, že nejsem schopen splnit Vaše očekávání. Jsem profesí archeolog a historik a Vaše otázka, resp. bohaté diskusní téma se dotýká spíše badatelským polím oborů biologie, sociální a kulturní antropologie, sociální psychologie apod.

Pouze stručně proto připomenu dvě Vám jistě známé banální skutečnosti. 1. Svou přírodní podstatou je člověk od počátku všežravec (podobně jako např. náš nejbližší příbuzný šimpanz). 2. Přírodní stránka lidské existence je však doplněna a převrstvena nekonečně bohatými vrstvami kulturního chování. Vegetariánství i veganství je jednou z nesčíslných forem naší kulturní a společenské existence. Debata o tom, zda je či není správné jíst/nejíst maso má srovnatelnou hodnotu, jako např. debata o tom, zda je správnější nosit slipy nebo trenýrky, nebo zda je morálnější holit si pravidelně tvář, nebo se zdobit knírem či plnovousem. Momentálně žijeme ve velmi liberální společnosti, která nám dává mimořádně široké možnosti vybrat si takový způsob života, jaký se nám líbí. Tedy i možnost výběru zda být všežravcem nebo vegetariánem. Buďme rádi, že tomu tak je. S případnými dalšími podobnými náměty, se prosím obracejte již na reprezentanty jiných, výše uvedených vědních oborů. Děkuji za pochopení.“

PhDr. Lucie Lucká, psychoanalytička:

„Obávám se, že Vás nerada, ale zklamu. Necítím se být morální autoritou, abych komukoliv říkala, že člověk má nebo nemá zabíjet zvířata pro maso. Já osobně nemám nic proti tomu, když chované zvíře prožije dobrý život podle svých přirozených potřeb a potom je rychle a bezbolestně utraceno pro potřeby člověka. Stejně tak jednoduše respektuji rozhodnutí kohokoliv, kdo se na tomto konání nechce podílet a stane se vegetariánem nebo veganem. Jsem si jistá, že si svou morální otázku rozřešíte podle sebe nejlépe Vy sám.“

Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc., fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně AV ČR:

„Asi Vás zklamu svým pohledem. Nedomnívám se, že je špatné jíst maso. Člověk je od přírody všežravec. Špatné je zabíjet zvířata jen pro chuť zabíjet. V dnešní době se již ani nemusejí zabíjet pro kožešinu. Spíše vidím jako důležité to, co také zmiňujete: chovat se dobře ke zvířatům; dodržovat zákony pro ochranu zvířat, ve velkochovech jim umožnit život alespoň trochu podobný životu v přírodě; apod. A rozhodně se domnívám jedno: během svého vývoje nemůže být dítě veganem, to by mohlo jeho vývoj poškodit.“

Mgr. Petr Dvořák, PhD.:

„Stručně se pokusím odpovědět. Předně bych rozlišil dvojí: nemorální způsob zacházení se zvířaty a chov a zabíjení zvířat k užitku člověka. První považuji za nesprávné, druhé za jistých okolností dovolené. Velkochovy dobytka na rozdíl např. od chovů na horských pastvinách nebo velkochovy drůbeže na rozdíl od běžného chovu např. na vesnici působí zvířatům utrpení, protože životní podmínky hrubě neodpovídají jejich přirozeným životním podmínkám. Proto je asi mravně správné takové maso nejíst a jíst pouze maso „šťastných krav“. Pro běžného městského člověka to tedy znamená zřejmě vegetariánství nebo jedení masa z prověřených zdrojů. S mlékem a vejci je to podobné.

Otázka zabíjení zvířat - pokud se tak děje co nejhumánněji a zvířata zbytečně netrpí - znamená něco jiného. Domnívám se, že to je mravně dovolené. Zvířata mají nižší ontologickou hodnotu (tj. z hlediska jejich bytí) než člověk (což neznamená, že nemají žádnou hodnotu nebo že mají podobnou hodnotu jako např. rostliny či neživé věci). „Kdyby zvířata uměla mluvit“, pak by je samozřejmě nebylo možno zabíjet, protože by byla obdařena rozumem a sebevědomím a byla by ontologicky stejně hodnotná jako člověk. Ale to právě nejsou. Tím není nijak ospravedlněno trápení zvířat, ale pouze braní života zvířat za jasným účelem, pokud možno co nejméně bolestivě. Trápení zvířat snad může být ospravedlněno ve zcela výjimečných případech, kdy jde např. o test léku, který není možné zkoušet na lidech a který má potenciál mnoho životů zachránit.

Prostě z mravního hlediska může být zvíře prostředkem pro jasný a morálně žádoucí cíl (zachování člověka, ontologicky vyšší bytosti). Mělo by se tak dít s pokorou a jen za daným účelem. Jinak zabíjení zvířat nelze ospravedlnit (nelze např. střílet zvířata jen tak pro potěchu bez užitku)".

Později, coby odezvu na polemiku, doplnil:

„Ano, myslím, že zvířata jsou méně hodnotná proto, že nemohou mít sebevědomí (rozumové chápání sama sebe). Z toho plyne, že nemohou být „dějinnou bytostí“ - uvědomovat si sama sebe v čase, začátek a budoucí konec své existence. Proto vzít život zvířeti a člověku není na stejné úrovni. Souhlasím však, že mezi zvířaty je také hierarchie a proto zabít rybu a zabít krávu či koně nejsou na stejné úrovni. Proto chápu, že lze-li dát přednost zabití ryby před zabitím krávy či koně (z důvodu získání potravy), mělo by se asi dát přednost prvnímu před druhým.

V principu ale důvody pro absolutní zákaz zabíjení zvířat neshledávám přesvědčivými. Zpravidla se argumentuje tak, že se nějak oslabí principiální rozdíl mezi člověkem a zvířetem a zvířeti se pak připíše stejné právo na život, jako v případě člověka. Myslím, že taková argumentace je problematická - sice je vedena upřímnou snahou posílit či rozšířit právo zvířete (tím, že se řekne, že se moc neliší od člověka), ale může se snadno u jiné skupiny proměnit v pravý opak - v zúžení práv člověka, což je založeno v principu na stejné argumentaci, že člověk se moc neliší od zvířete. První tvrdí: protože se neliší a člověk má práva, dejme je i zvířeti. Druhý tvrdí: protože se neliší a zvíře nemá práva, nedávejme je ani člověku. Zdá se mi, že to jsou ve skutečnosti dvě strany jedné mince.

Shledávám ale zcela přesvědčivými důvody, že není obhajitelné trápit zvířata (pokud to snad není vyváženo nějakým velikým dobrem - např. nalezením léku na zákeřnou nemoc). Zvířata jsou na rozdíl od rostlin a některých forem nižších živočichů cítící bytosti a jejich bolest není příliš odlišná od naší. Proto s velkochovy nesouhlasím a uvažuji o vegetariánství (byť jsem zatím k tomu nenašel sílu).

Vaše úvahy jsou vysoce potřebné - člověk by si měl v těchto věcech učinit jasno či alespoň jasněji. Žít mravný život je důležitější než cokoli jiného.

Přeposlal jsem naši konverzaci kolegovi filozofovi, který se věcí sám zabýval (Radim Bělohrad, dělá doktorát na FF MU v Brně). Snad Vám to nevadí. Ztotožňuje se s mou odpovědí a připojuje ještě dvě poznámky:

  1. Na rozdíl od pana Tesaře myslím, že veganství je neopodstatněné v případě, že máš přístup k produktům, které nevyžadují usmrcení a týrání zvířete. Biomléko, biovejce a biosýry jsou podle mého názoru morálně bezproblémové. Nevidím žádný důvod, proč bychom nemohli se zvířaty kooperovat v tom smyslu, že za kvalitní potravu a životní prostředí od nich budeme odebírat jejich přirozené produkty. Lidé, kteří dříve doma chovali krávu na mléko, se podle mne nemorálně nechovali.
  2. Přestože je možná mravně přípustné bezbolestně zabít zvíře pro potřeby člověka, jak píšeš, je podle mě ctnostné to neudělat, pokud mám volbu. Je to něco navíc, jakýsi vstřícný krok ke zvířatům, že když maso skutečně nepotřebuji, tak ho nebudu vyhledávat. Analogie: přestože mě nic nenutí darovat funkční majetek, který již nepotřebuji, je to podle mne vstřícné gesto, když to udělám. Takto jsem se už zbavil několika DVD přehrávačů a televizorů, které u nás nemají upotřebení. Neudělat to by nebyl morální problém, udělat to je podle mne otázkou ctnosti.“

MUDr. Roman Joch, ředitel Občanského institutu, křesťanský neokonzervativní politik, publicista:

„Asi Vás nepotěším, ale můj názor je tento: Nemyslím, že vegetariánství je nutně morálnější než non-vegetariánství. Jsem však přesvědčen, že tvrzení o morální nadřazenosti vegetariánství je dáno omylem a zmatením v přirozeném řádu spravedlnosti: dobrý Bůh, který stvořil nás i svět, chtěl, abychom ze zvířat měli užitek a potěšení. A masíčko každého zvířátka, když se hodí na pánev s rozpáleným olejem, chutná skvěle. Vůči vegetariánům, kteří jsou proti zabíjení všech živých tvorů, včetně nenarozených lidských dětí, mám úctu a respekt, byť s jejich vegetariánstvím nesouhlasím. Ale ti vegetariáni, kteří považují za strašnou obludnost zabít zvíře, leč jinak souhlasí s potraty - tedy na usmrcování nevinných nenarozených dětí nevidí nic špatného - jsou podle mě beznadějně pomýlení a zmatení. To je ta klíčová morální otázka dneška: nikoli zda považujeme za špatné zabíjení zvířat, nýbrž zda považujeme za špatné zabíjení nenarozených lidských dětí.“

Ohlas:

„Dobrý den. Právě sem dočetla příspěvky - názory - našich vzdělanců a mám k tomu jen jedno. Ani jednou se v nich neobjevilo slovo SOUCIT. A z toho mě obchází hrůza. Mám jakýsi neodbytný vnitřní pocit, že SOUCIT je vlastnost, která teprve činí z člověka vyšší bytost (vyšší neznamená nadřazený, jestli mi rozumíte). Za čtyři roky veganštění jsem pochopila, proč je svět tak kruté místo. A je to velmi bolestné poznání. Pokoušela jsem se za ty nevinné, neprávem vězněné a vražděné tvory orodovat u spousty blízkých i cizích lidí, ale s nepochopením a posměchem jsem se potázala. A proto volám do vesmíru nebo tam někam: UZDRAV NAŠE DUŠE. Prosím. Se srdečným pozdravem Radka Cvrčková z Liberce.“

Převzato s laskavým svolením autora (totéž na animalrights.webz.cz).