časosběr  obsah  rejstřík



Jsme všežravci? II
Odezva Ilony Prošek na Trojí zpochybnění od biochemika Tomáše Drába (pod Shrnutím anatomických znaků od Miltona Millse).

Tomáš Dráb uvádí chybné proporce délky tenkého střeva vzhledem k tělu. Násobek délky tenkého střeva se vždy počítá vzhledem k délce trupu, nikoliv k celému tělu s končetinami. Takže jeho výpočet u člověka vysokého 1,75 m s délkou střeva 6 metrů 6/1,75 = 3,4 je překroucený a špatný. Tím pádem je jeho informace nepravdivá. Délka trupu u 1,75 m průměrně vysokého člověka je 0,75 m.

Různé zdroje uvádějí různé délky. Jedna medicínská studie zahrnuje měření u 200 lidí, s výsledkem průměrně 795 cm ± 129 cm celé délky. Když od toho odečteme průměrných 150 cm tlustého střeva, pak má tenké střevo zhruba 645 cm ± 129 cm (tedy v rozmezí 516 až 774 cm). Výpočet by pak tedy byl 6,5/0,75 = 8,7. Což je pořád nejblíže býložravcům.

Člověk má tedy přibližně devětkrát delší tenké střevo, než délku těla, což je výrazný znak býložravců. Máme jen o něco málo kratší střevo oproti zvířecím býložravcům, z toho důvodu, že dokážeme potravu tepelně upravit. Oheň uměli naši předkové rozdělat už před milionem let a vařená potrava, zejména škroby (brambory, kořenová zelenina, obilniny) jsou tělem snadněji využitelné, než syrové. A proto se během evoluce naše střevo o něco málo zkrátilo. Vařené škroby poskytují tělu o 30 % více kalorií, než syrové. Lehce využitelné kalorie a extra glukóza z vařených škrobů hráli hlavní roli i v evoluci lidského mozku, který je největším žroutem energie a glukózy v těle. Taková je hypotéza primatologa a docenta biologické antropologie na Harvardu Richarda Wranghama.

Co se týká přítomnosti amylázy ve slinách, tak ovce a skot jsou především přežvýkavci s vícekomorovými žaludky a živí se hlavně trávou, proto amylázu nepotřebují tolik jako člověk. Stejně tak u koní je hlavní složka potravy tráva.

U člověka není hlavní potravou tráva a proto zase ani nepotřebuje schopnost umět strávit celulózu.

Pojem býložravec může mít tedy několik podob a podle druhu rostlinné potravy i některé odlišné anatomické znaky. Ti, co jedí hlavně trávu, potřebují schopnost strávit celulózu, ti, co jedí hlavně sacharidy (ovoce, nebo obiloviny a brambory) potřebují amylázu ve slinách. Všichni ale mezi býložravce patří. Člověku se tvoří amyláza z nějakého důvodu, a coby ten nejpravděpodobnější se nabízí, že je nejlépe přizpůsoben hlavně pro strávení sacharidů. Možná nejpřesnější označení pro člověka by pak mohlo být fruktožravec nebo škrobožravec.

Všežravci, jako třeba medvědi, se občas živí i masem. I když u většiny převažuje rostlinná potrava, i tak mají znaky masožravců, aby byli schopni lovu a trávení masa. Člověk nemá žádný z nich.