časosběr  obsah   rejstřík


Kultura proti přírodě
Kousek eseje Josefa Šmajse „Kultura proti přírodě“ (nakladatelství „Zvláštní vydání...“, Brno 1994).

Povýšení kultury nad přírodu nebylo jediným negativním důsledkem nedostatečné filozofické sebereflexe člověka. Mnohem závažnější bylo, že se tím člověk jako předpokládaný smysl a vrchol přírodního vývoje z přírody vyřadil. Ztratil pocit úcty a pokory před tajemnými vesmírnými silami, ztratil pocit sounáležitosti a potřeby spolupráce s okolním biotickým celkem. Zaujal k přírodě panský postoj.

Novověký člověk sice hájil právo přírodu poznávat, ale už nikoli proto, aby jí rozuměl, aby věděl, proč do jejího systému náleží, či proto, aby se krásou a tajemstvím přírody kochal, ale proto, aby nad ní měl moc, aby mohl s přírodními strukturami manipulovat.

V tomto teoretickém a hodnotovém kontextu, jehož vliv zdaleka nepominul, se celá historie lidstva jevila jako velkolepá humanizace přírody, jako osvobozování člověka ze závislosti na vnějších přírodních silách a potravních řetězcích biosféry.

Ale to, jak se ukazuje, je pohled povrchní a nekompetentní. Když jsme totiž onu kýženou moc získali, nemůžeme ji stejně svobodně užívat a těšit se z ní - ale naopak, musíme se své vlastní moci nad přírodou obávat.


Knížečka k objednání na kosmas.cz. Úryvky převzaty s laskavým svolením nakladatelství „Zvláštní vydání...“.