časosběr  obsah   rejstřík


Proč nejím maso
Helmut F. Kaplan, doktor filozofie, žijící v rakouském Salzburku, patří k nejvýznamnějším myslitelům hnutí na obranu zvířat - přinejmenším v německy hovořícím světě.

Zasazovat se za práva zvířat nebylo nikdy vděčnou záležitostí. V našich dobách zvláště je to nevděčný úkol, protože se hned vyskytne celá řada námitek: „Proč se zabývat právy zvířat, když na mnoha místech jsou pošlapávána práva lidí?"…Tyto otázky mohou být jasně formulovány na základě tisíciletých filozofických poznatků a úvah.

Není již cesta zpátky

Od roku 1963 jsem vegetariánem, čemuž předcházela doba vývoje, tedy uvědomění si eticky neospravedlněného, nekonečného utrpení zvířat a smutku z vlastní nemohoucnosti, nějak tomu zabránit a pocitu, že jsem sám, kdo toto zlo vidí. Jistě, byly již skupinky vegetariánů, ale to bylo intelektuální ghetto a všechno to mělo nádech neseriosní, sektářský. Zdálo se mi, že jsem volajícím na poušti a přál jsem si situaci, duchovní klima, kde by aspoň lidé poznali problémy ve vztahu k pojídání masa. To se splnilo vznikem celosvětového hnutí pro práva zvířat. Dnes je možné trochu rozumnému, vzdělanému člověku vysvětlit, že chov a zabíjení miliard zvířat ročně pro výživu lidí není ani etické, ani ekologické. Pochopitelně, že ne každý věnuje pozornost těmto etickým a ekologickým problémům, ani nemá snahu nějak přispět k jejich řešení, ale přece jen je možné o bezmasém způsobu života hovořit, aniž by vás rozumní lidé měli za podivína a to je proti minulosti velký pokrok. Při dnešním po kroku, poznatcích a vědomostech již není cesta zpátky. Fakta a argumenty jsou zřejmé. Idea hnutí za práva zvířat má dnes stejnou morální a politickou hodnotu, jakou kdysi měla snaha za zrušení otroctví.

Filozofie vegetariánství

Filozofie vegetariánství má různý význam a různí lidé ho budou různě chápat a to především proto, že jen málo rozlišují mezi filozofii na jedné straně a náboženstvím na straně druhé. Fenomén nekonzumování masa, je již znám od antických dob v různém významu a intensitě. Lidé, kteří jsou členy nějakého náboženství, stávají se vesměs jeho zajatci a nedovedou přijmout něco nového, co právě nehlásá církev, ke které se hlásí. Kdo je přesvědčen o nesprávnosti konzumování masa, ten sotva bude moci nějak změnit názor toho, kdo je skálopevně přesvědčen o tom, že maso mu dává, podle starých a dlouhodobých sugescí sílu, že je nutné k životu.

Historická změna

Tisícileté mlčení filozofie vegetarismu bylo přerušeno v sedmdesátých létech XX. století. Od té doby je možná racionální diskuse o morálním postavení zvířat a tím i o správnosti, nebo nesprávnosti vegetariánství. Tím se dostává výměna názorů o vegetarismu a vztahu člověk - zvíře do, nové dimense. Vzniklo světové hnutí za práva zvířat. Diskuse o naších morálních povinnostech vůči zvířatům, se již vede na široké základně ve veřejnosti i na univerzitní úrovni a přináší reální konsekvence ve prospěch zvířat. Bezesporu je možno říci, že filozofie hnutí za práva zvířat přinesla zvířatům více než všechny iniciativy ochrany zvířat předcházejících staletí.

Zásada rovnosti

Hnutí za práva zvířat netvrdí, že lidé a zvířata jsou si ve všem rovni, stejně jako si nejsou rovni lidé mezi sebou. Staří lidé nepotřebují pískoviště na hraní, stejně jako děti nepotřebují výtah, aby je vyvezl do prvního poschodí. Zvířata nepotřebují volební právo ani náboženskou svobodu.

To naopak princip rovnosti doporučuje je, aby se braly v úvahu zájmy, které jsou společné pro lidi i zvířata. Zvíře, stejně jako člověk, potřebuje patřičnou stravu, přístřeší a ochranu.

Tak například nošení kožichů a býčí zápasy, pochovávají velké zájmy zvířat, tedy právo na život pro hmotné zájmy lidí. Lidské potěšení, bylo vykoupeno utrpením a smrti zvířat.

Vegetariánství

Jen v USA se pro výživu lidí denně zabíjí 14 miliónů zvířat, tedy za rok 5 miliard zvířat. Připočteme-li k tomu ještě ryby, pak dostáváme číslo několika biliónů zvířat, zabitých za rok jen v USA.

Když přijmeme, že trpící tvor musí být zabíjen, jen pro lidské chuťové návyky, pak přijmeme i jiné, ještě bezohlednější vykořisťovaní zvířat.

Význam „práva silnějšího" pro vztah člověk-zvíře

Vůči vegetariánství slyšíme námitku: „Protože se v přírodě zvířata vzájemně požírají, můžeme i my zvířata pojídat. V celé přírodě vládne právo silnějšího."

Je zvláštní, že lidé, kteří se označují za „vrchol stvoření", „podobný obrazu Božímu", přirovnávají člověka ke zvířeti, co se týče potravy. Člověk může jíst zvířata, protože v jádru je člověk také jen zvíře.

Avšak právě zde, ve vztahu člověka ke zvířeti a v pojídání masa; není podobnost: Zvířata, (přesněji masožravá zvířata), musí maso jíst, ale lidé nemusí maso jíst.

Člověk má možnost volby, zvířata možnost volby nemají. Zvířata nemohou být našimi morálními vzory, protože zvířata nemají morální schopnost. Člověk se odvolává na krutost přírody, aby zakryl svou vlastní krutost. Zvířata nemohou nic, co nesmí. Ale člověk může konat mnohé věci, které by konat neměl. Člověk má schopnost rozlišování a svobodu jednání, což u zvířat není. Lidé mohou jednat morálně, zvíře nikoliv. Mezi zvířaty jsou masožraví a býložraví. Proč bychom si měli brát za vzor právě masožravá zvířata? Nebo, lépe řečeno, proč by naším vzorem nemohli být přímo kanibalové? Pokud člověk využívá práva silnějšího a vnucuje slabšímu svou vůli, pak nejedná s morálním oprávněním, ale jako barbar, na základě morálky, ke které by se nikdo neměl hlásit.

Mají zvířata duši?

Tato otázka může mít význam náboženský nebo psychologický. Určit, zda zvířata mají nebo nemají nesmrtelnou duši, je stejné, jako dokázat, že je nebo není Bůh.

Je možno se také tázat, zda zvířata mají duševní zážitky, tedy vědomí.

Charles Darwin píše, že není rozdílu mezi lidmi a výše vyvinutými savci ve vztahu duševního života. Je faktem, že zvířata prožívají stejná citová hnutí jako člověk a je zbytečné uvádět podrobnosti.

Bolest

Faktem je, že zvířata prožívají bolest stejně, jak lidé, protože mají stejně vyvinuté nervové soustavy. Zvířata však snášejí bolest tupě, slepě, protože neví, proč trpí a nemají žádnou útěchu.

Utrpení

Zvířata prožívají nejen fyzickou bolest, ale i psychická utrpení: bolest při rozluce, touhu po domově, smutek, pochybnost, beznaději, obavy a hněv. To není názor sentimentálních přátel zvířat, ale nepopíratelná skutečnost.

Následky pojídání masa pro lidi

Pojídání masa znamená, proti vegetariánskému způsobu života, mrhání úrodnou plochou naši planety z následujícího důvodu: Zvířata, jejichž maso lidé jedí, vyžadují téměř 90 % krmiva, které jim dáváme k udržení jejich vlastního metabolismu. Jinými slovy: Kdybychom my sami jedli rostliny, kterými krmíme zvířata, abychom pak jedli jejich maso, mohlo by se živit desetkrát tolik lidí.

Ničení životního prostředí

K výrobě velkého objemu masa, které se dnes konzumuje, je zapotřebí mnoho zvířat. A mnoho zvířat produkuje mnoho výkalů: A tento objem výkalů má katastrofální ekologické následky. Když je v přemíře vyvážen na pole, ničí půdu, různé druhy rostlin i zvířat a otravuje pitnou vodu nitrátem, těžkými kovy, minerály a plyny čpavku ničí lesy.

Nemoc

Aby se prokázalo, že vegetariánská výživa má přednost před výživou masitou, není dnes nutné moc hovořit a přesvědčovat. Na základě intensivního bádání, studii a široké diskuse o dosažených výsledcích, se v posledních desetiletích změnilo veřejné mínění a celkové vědomí. Zatím co dříve, na základě archaicko-kanibalské primitivní psychologie, se pojídání masa spojovalo se silou a zdravím, dnes mnoho lidí ví, že čím méně masa člověk jí, tím je zdravější: K tomu se ještě přiřazuje skutečnost, že vedlejší účinky výroby masa rovněž ke zdraví nepřispívají. Zvířatům do žrádla se přimíchávají antibiotika hormony, které přecházejí do masa, které pak lidé pojídají.

Souhrn

Absurdita pojídání masa způsobuje zvířatům mnoho utrpení, ale mnoha způsoby škodí i lidem. Mnozí lidé namítají, že maso je chutné. K tomu, aby lidé uspokojili své choutky, je nutné působit zvířatům dlouhodobé trápení. Utrpení zvířat musí být ze světa odstraněno, protože nikdo není morálně oprávněn k tomu, aby je zvířatům působil.

Pohádka o humánním zabíjení

Je možno zabíjet zvířata bez bolesti? Zabývejme se nejprve technickým aspektem.

Hromadný chov zvířat

Metody chovu, transportu a zabíjení miliard zvířat bez utrpení, které jsou ročně „zpracovány", nikdy nebude uskutečnitelné, z jednoho důvodu, že by to bylo velmi drahé, nikdo by to nezaplatil. Zvířata nejsou průmyslové suroviny, jako například kuličkové tužky, boty nebo aktovky, mají cit, cítí bolest a trpí.

I v zemědělských usedlostech, které si říkají ekologické, biologické, jsou chovaná zvířata nakonec zabíjena. V popředí není přání učinit zvířata šťastná, ale po zabití a zpracování zvířete dodat lidem maso.

Je směšné, že mnozí pojídači masa tvrdí, že omámená, uspaná, narkotizovaná zvířata mají lehkou smrt. Bylo by to něco podobného, jako tvrzení, že následkem existence červeného kříže a různých civilních organizací se válka stává „humánnější".

Logika celkového kontextu

Humánní zacházení se zvířetem, určeným pro stravu lidí odporuje skutečně logice celkového kontextu: Proč by měla být nutná péče o fyzické a psychické zdraví zvířete, které má být zabito? To by bylo stejně absurdní, jako snaha na smrt odsouzenému krátce před jeho popravou podávat drahé léky.

Pro vegetariánskou, bezmasou stravu se vesměs uvádí dva důvody, a sice zdravotní a morální. Zdravotní motiv pro bezmasou stravu se jeví poněkud egoistický, zatím co uváděný motiv morální je vysoce altruistický: Kdo ze zdravotních důvodů nejí maso, tomu jde především o vlastní blaho, zatím co těm, kteří nejedí maso z morálních důvodů, jde o blaho jiných, především o blaho zvířat a když se zastaví jejich masakrování, přispěje to i našemu dobru.

Lidé především

Dokud je na zemi tolik lidského utrpení, je přímo nezodpovědné plýtvat naši energii ve vztahu správného zacházení se zvířaty. Nejprve musí být řešeny důležitější lidské problémy a pak se teprve můžeme zabývat správným zacházením se zvířaty.

  1. Kdo se nezabývá skutečnou situaci zvířat, nezná závažná fakta, ten vůbec nemůže usuzovat, zda problémy zvířat jsou méně důležité než problémy lidí.
  2. Když se podíváme blíže na ty, kteří upozorňují, že problémy lidí jsou důležitější než problémy zvířat, pak můžeme konstatovat, že tento argument používají jen jako výmluvu a omluvu za to, že nedělají nic ani pro lidi, ani pro zvířata.
  3. Je důležité, že jsou lidé, kteří se zabývají problémy ve vztahu ke zvířatům a informují o tom a vysvětlují to ostatním.
  4. Dávat do popředí jen věci nejdůležitější, nevšímat si utrpení jiných je nelidské, nemorální a nesmyslné. Pokud by tomu tak mělo být, pak lékař by se měl věnovat jen těžce nemocným, učitel jen zanedbaným dětem a soudy jen těžkým zločinům a následek toho by byl zánik celé kultury.
  5. Nejde zde jen o abstraktní priority, ale i o setkávání se s bezprávím a utrpením. Bylo by to stejné, jako kdybychom viděli raněného a řekli mu, že mu nemůžeme po moci, protože jsou ještě důležitější věci. S problémy ve vztahu ke zvířatům jsme denně konfrontování: Vždy, když jíme maso, podporujeme tím nesmyslné a kruté denní masové vraždění nevinných zvířat.

Člověk není z biologického hlediska stvořen pro vegetariánství

Z biologického hlediska člověk není určen k mnoha jiným věcem, například k telefonování, nošení brýlí, čtení knih. „Biologicky" je člověk člověkem doby kamenné. Od té doby se něco přece jen změnilo. Můžeme telefonovat, nosit brýle, číst knihy. Ještě jsem neslyšel, aby někdo říkal: Proč čteš knihu, to jsme přece v době kamenné nedělali?

Ostatně je mnoho nepřirozených věcí, o kterých jsme přesvědčeni, že je musíme dělat. Například, když dítě dostane zápal slepého střeva, jsme přesvědčeni, že musí být operováno, aby nezemřelo, ačkoliv operace je zcela nepřirozená věc a je k ní používáno řady zcela nepřirozených, umělých prostředků. Celkový vývoj člověka od dob kamenné není biologický, ale psychologický. Vše, čím se lišíme od člověka doby kamenné, od čištění zubů, až k uznání lidských práv, nejsou následky biologického určení, ale výsledek kulturního vývoje.

Člověk potřebuje maso, aby se dostatečně a správně vyživoval

  1. Masitá strava v porovnání s bezmasou, znamená nesmírné plýtvání výživnými možnostmi naši planety: Zvířata, jejichž maso jíme, potřebují ca. 90 procent krmiva, které jim dáváme k udržení svého metabolismu. To znamená: Kdybychom žili vegetariánsky, tedy sami jedli rostliny, které spotřebují zvířata, pak by se uživilo desetkrát více lidi.
  2. Mimoto, živení se masem přispívá ke zpustošení velkých zemědělských ploch mnoha zemí třetího světa, které již nemohou pokrýt spotřebu potravin svých občanů, protože obstarávají krmivo pro zvířata zámořských zemí. Produkce masa má katastrofální ekologické následky, jako například: Nutnost získávat větší zemědělské výnosy použitím nepřiměřeného množství chemických prostředků, kterými se půda otravuje a přináší vážné negativní následky pro životní prostředí a lidské zdraví.
  3. Chov zvířat pro výrobu masa přináší nadměrný zvířecí odpad, který poškozuje půdu, ničí některé druhy rostlin, otravuje vodu v půdě. Mimo to čpavek a jeho výpary ničí lesy. Mýcení dešťových lesů pro získání půdy, potřebné k chovu hovězího dobytka, nese katastrofální následky, například povodně, sucha a skleníkový efekt.

  4. Maso způsobuje nemoci. Zatím co dříve, podle archaické-kanibalské primitivní psychologie, se maso ztotožňovalo se silou a zdravím, dnes je již známo, že čím méně masa se jí, tím zdravěji se žije.

Lze vědecky dokázat, že zvířata trpí?

  1. Protože zvířata se zevně podobají člověku, můžeme usuzovat z toho, že rovněž trpí, jako lidé.
  2. Všechen rozum a všechna fakta hovoří pro to, že zvířata pociťují utrpení stejně jako člověk. Zvířata se chovají v různých situacích podobně jako člověk a na utrpení reagují stejně jako člověk. Nervová soustava všech obratlovců, především ptáků a savců je velmi podobná člověku. Následkem toho, že pociťují bolest, ať lidé nebo zvířata, se snaží vyhnout zdrojům, které bolest způsobují.
  3. Vše hovoří pro to, že zvířata v podobných situacích netrpí méně než lidé, ale za jistých okolností ještě více. Zvířatům například schází schopnost určit konec utrpení, takže jejich celkový duchovní horizont je bolesti zcela naplněn.

Snad trpí i rostliny, když je trháme, abychom se jimi mohli živit. Je-li tomu tak, pak klidně zůstaňme u masité stravy

  1. Rozum a všechna fakta hovoří proti tomu, že rostliny vnímají bolest. Především u rostlin není žádný důvod, pro toto stanovisko. Rostliny jsou nevědomé a neprokazují nijak pociťování bolesti.
    Rostliny nemají nic, co by připomínalo ústřední nervovou soustavu.
    Rostliny nemají schopnost vzdálit se od zdroje, který způsobuje bolest, takže bolest u rostlin je bez užitku.
  2. I kdyby se nějak prokázalo, že rostliny mají schopnost vnímat bolest, pak to ještě není důvod pro masitou stravu. I kdyby bylo možno prokázat, že rostliny trpí méně než zvířata, pak je stále možné volit menší zlo, tedy jíst rostliny namísto zvířat.
  3. Ač by rostliny trpěly stejně jako zvířata, měli bychom dát přednost vegetariánské potravě, abychom se vyhnuli zbytečně způsobenému utrpení, protože bezmasá strava ničí desetkrát méně rostlin.

Zvířata je možno zabíjet bezbolestně, proto pojídání zvířat není nesprávné

  1. Zde není rozhodující otázka, zda mohou být zvířata bezbolestně zabíjena, ale zda opravdu bezbolestně zabíjena jsou. A skutečnost, že maso, které kupujeme v obchodě, nebo supermarketu pochází od zvířat, která trpěla při zabíjení. Otázka tedy nezní, zda je správné maso jíst, ale je správné jíst toto maso, tedy maso zvířat, která trpěla? Kdo odůvodňuje své pojídání masa tím, že zvířata mohou umírat bezbolestně, ten jedná podobně jako ten, kdo by malé děti používal jako materiál k topení a při tom se ospravedlňoval tím, že by nemohl topit dřívím.
  2. Metody pro chov, transport a zabíjení miliard zvířat bez utrpení a bolesti se nikdy nemůžou uskutečnit z toho prostého důvodu, že by je nikdo nemohl zaplatit. Idea produkce masa bez bolesti je zcela nerealizovatelná.
  3. I tak zvaný „biologický" chov zvířat nemůže zaručit chov a umírání zvířat bez bolesti a utrpení a to především proto, že primárním cílem této formy chovu není učinit zvířata šťastná, ale opatřit lidem přírodní a zdravé maso.

„Biologický" chov se trochu liší od „běžného" velkochovu, ne však ve vztahu k zabíjení. Zvířata, zvyklá na přátelské zacházení jsou najednou s barbarskou bezohlednosti a brutalitou zabíjena. Máme tedy jistotu, že zvířata, od kterých pochází maso, trpí až do posledního dechu.

Zvířata se pojídají navzájem; právem silnějšího; je tedy v pořádku, když se živíme jejich masem

  1. Při této argumentaci je zajímavé, že ji používají lidé, kteří tvrdí, že „člověk je korunou všeho stvoření", „podobný obrazu Božímu", „obdařen rozumem", tedy zcela nepodobný zvířeti a najednou používají tvrzení, že my jsme vlastně také zvířata a zvířata se požírají navzájem.
    Ale právě zde, ve vztahu k pojídání masa je velký rozdíl mezi člověkem a zvířetem: Zvířata (přesněji masožravá), musí maso žrát, člověk nikoliv. Člověk má schopnost rozlišování, zvíře nikoliv Člověk může jednat morálně, zvíře nikoliv: „Zvíře nemůže nic, co nesmí, ale člověk může konat celou řadu věci, které by konat neměl," (Konrad Lorenz). Zkrátka: Zvíře nemůže být naším morálním vzorem.
  2. Z „přirozenosti" věci nevyplývá ještě psychologická nutnost. Jinak by bylo zcela nesmyslné, angažovat se proti válce a násilí. Člověk při svém vývoji a morálním vzestupu může překonat přirozený sklon k válce a zabíjení.
  3. Z „přirozenosti" nějaké věci nevyplývá ještě její morální správnost, protože pak bychom se nemohli bránit proti přírodním katastrofám, pomáhat chudým, slabým a postiženým, aspoň v tom případě, že jejich chudoba, slabost a postižení vznikla přirozeným způsobem. Nemohli bychom budovat školy a pěstovat vědu. Zkrátka: Kdybychom „přirozenost" přijali jako morální pravidlo, pak bychom nemohli konat nic, co by člověka pozvedlo a učinilo ho člověkem.
  4. Nepřijímáme „právo silnějšího" jako morální pravidlo. Žádný civilizovaný člověk se v morálních otázkách neodvolává na „právo silnějšího"; nikdo neospravedlňuje svá jednání tím, že je může konat. Na ty, kteří slabším vnucují svou vůli, nepohlížíme jako na někoho, kdo má k tomu právo, ale jako na bezohledného barbara.

Já sám na tom nemohu nic změnit, když přestanu jíst maso; proto nemá smysl, abych se stal vegetariánem

  1. Tento argument je z morálního hlediska poněkud zvláštní. To vidíme hned, když posoudíme situaci z analogického stavu věci. Každý den na světě přichází o život tisíce lidí a tisíce lidí každý den umírají hladem. Není tedy důležité, když ještě někoho zabijí. Neznám nikoho, kdo by takto argumentoval, aby ospravedlnil nějakou vraždu.
  2. Masný průmysl není jediným odvětvím, jehož činnost odsuzujeme, aniž bychom ji mohli nějak ovlivnit…Vegetariánský žít, to je rovněž jeden ze způsobu demonstrace. Signalizujeme a přiznáváme se k tomu, že pokládáme za nesprávné a nezodpovědné brát zvířatům život jen proto, aby to uspokojilo něčí chuťový zážitek. Být vegetariánem, to je jeden z mála způsobů demonstrace, slibující úspěch: Žádný člověk nemůže někoho jiného přesvědčit o nesprávnosti způsobu chování, které sám praktikuje.
    Mimo to, vegetariánský způsob života, na rozdíl od jiných demonstrací, při dostatečném počtu zúčastněných je současně a bezprostředně, úspěchem věci samotné: Zatím, co jiné demonstrace i při velkém rozsahu jsou jen předpokladem pro požadovanou změnu, vegetarismus je současně samotným cílem, zabránění zbytečnému utrpení a umírání zvířat.
  3. Hranice mezi osobní bezmocností a možnostmi jsou pohyblivé a měnivé. Pomysleme jen na ochranu prostředí. Také zde jsou mechanismy a struktury, které jednotlivec z počátku nemohl ovlivnit, (například používání nerecyklovatelných materiálů ze strany průmyslu). Přesto přesvědčení a důslední ochránci životního prostředí se chovali tak, jako by mohli tyto mechanismy a struktury ovlivnit. A jako následek se ukázalo, že jednotlivec, případně souhrn jedinců, mohl svým chováním s něčím pohnout!
  4. Žádné z velkých a posléze úspěšných protestních hnutí proti bezpráví, útisku a jiným nepřístojnostem by neuspělo, kdyby jeho iniciátoři nebyli přesvědčeni o úspěchu. Odvážné a důsledné vystoupení jednotlivců pro ideje, které pokládali za správné, je nezbytným předpokladem pro každou zásadní změnu a vývoj.
    Všechny velké zločiny fungují jen pomoci mnoha malých stoupenců, kteří se vzdávají osobní zodpovědnosti a jejichž omluva je stále stejná: „Jak bych já mohl věc ovlivnit? Na nás, jednotlivcích nezáleží."

Převzato s laskavým svolením překladatele (totéž na animalrights.webz.cz).