časosběr  obsah   rejstřík


Ferda a jeho mouchy
Štěstí a úspěch závisí na emoční inteligenci.

Společnost SCIO vytvořila knížku a plyšové hračky pro rozvoj emoční inteligence dětí ve věku 4 až 10 let. Kniha i vzdělávací hračky vznikly ve spolupráci pedagogů, dětských psychologů a rodičů s dětmi. Balení obsahuje:

  • knihu pohádek s návodem pro rodiče, činnostmi a doporučeními
  • plyšového žabáka Ferdu, hlavního hrdinu pohádek
  • 8 plyšových much, představujících emoce
  • praktickou mucholapku, na kterou lze mouchy posadit

„Je za tím něco víc? Ano! Když mouchu přinesu mámě či tátovi, chci tím dát najevo, jak se cítím. A možná si chci povídat, anebo jenom utěšit.“

Kdo je Ferda? Plyšový zelený žabák a zároveň hlavní hrdina pohádkových příběhů. Ferdu vidí dítě na obrázcích v knížce, zároveň ho může při čtení pohádek držet v náručí. Mouchy jsou Emušáci (E = emoce, mušáci = mouchy). Právě ony by měly zásadně přispět k rozvoji emoční inteligence.

V knize vystupuje Ferda se svými pocity. Dítě se tak může snadno ztotožnit s emocemi, které se v pohádkách řeší. Rodič má v knížce poznámky, jak s jednotlivými emocemi pracovat a tipy na případné návazné činnosti.

„Když si čteme o Ferdovi, poznávám, že i ostatním se dějí podobné věci jako mně. I ostatní jsou občas zvědaví, smutní, někdy pláčou nebo se radují.“
„Když si hrajeme scénky s Ferdou, můžu říct cokoli, protože to říká Ferda a ne já.“
„Když si povídáme podle knihy, řeknu občas něco, co ostatní nevěděli.“
„Když si s mámou hrajeme různé hry, je to zábavné. A třeba pak vím, jak na to, popadne-li mne zlost.“
„Když mám z něčeho strach, klidně si můžu vzít mouchu do kapsičky. Třeba k zubaři.“
„Když se mezi sebou perou dvě mouchy, možná je to o mně. Někdy pořádně nevím, co mi je.“
„Když házím mouchy na mucholapku, jen se tak bavím a zlepšuji si mušku!“

Práce s knížkou je jednoduchá, veškeré podklady ke hrám a jiným činnostem nalezneme u každé kapitoly. S dítětem si můžeme číst pohádky podle nálady a podle toho, jakou emoci chceme dítěti přiblížit nebo podle toho, s jakou potíží se dítě právě potýká. Pohádky si můžeme pouze přečíst a až bude-li nálada, si o nich můžeme povídat.

Pokud máme více času, po okrajích každé stránky jsou pro nás připraveny otázky a náměty, o čem si s dítětem dál povídat. Jednak můžeme řešit pocity, které prožívá Ferda - pomáhá to dítěti více se otevřít a rodič pozná, co prožívá, co ho trápí.

Pro děti a rodiče, kteří si rádi aktivně hrají, jsou v knize připraveny činnosti, hraní rolí, scénky, ve kterých si nacvičí zvládání jednotlivých emocí v bezpečném prostředí.

Ferdu můžeme využít při hraní scének i klasicky coby milého mazlíčka. Na plyšové mouchy, znázorňující jednotlivé pocity, si dítě může sáhnout a tak se s pocity snadněji ztotožnit. Mouchy může vkládat žabákovi do pusy, hrát s nimi scénky nebo klidně muší války.

Mouchy můžeme využívat i v běžném životě - dítě si s sebou může vzít mouchu, která mu pomůže zvládnout nějakou situaci, případně se může stát signálem toho, co dítě právě prožívá. Sdělení přes hračku je pro řadu dětí jednodušší a umožňuje vyjádřit se i beze slov.

Proč je dobré mít doma Ferdu a jeho mouchy?

  • dítě si nacvičuje zvládání pocitů v bezpečném prostředí
  • dítě si rozvíjí zdravé sebevědomí
  • kniha rodičům poskytuje ucelené rady a postupy
  • pohádky poskytují širší spektrum možností, jak s dítětem a jeho pocity pracovat - potlačuje se tak jednostranný pohled rodiče, často ovlivněný jeho vlastní zkušeností
  • k příběhům je možné se kdykoli vrátit
  • s příběhem pracuje aktivně rodič i dítě, zlepšuje se tak mezi nimi komunikace a porozumění

V knize najdeme 16 příběhů, každé emoci (radost, strach, hněv, zvědavost, smutek, žárlivost, důvěra, osamocení) se věnuje po dvou pohádkách. Každá je přitom zpracována z jiného pohledu (třeba: strach z nového a strach ze strašidel).

Pro větší přehlednost jsou příběhy barevně odlišeny osmi barvami, každá barva představuje jednu emoci. Knihu můžeme číst postupně nebo si můžeme vybrat příběhy, na které máme zrovna náladu.

V textu pohádek občas narazíme na malé mouchy. Tady bychom měli čtení přerušit a položit dítěti „Otázku k příběhu“, která se k zastavení vztahuje (bublina s malou mouchou na okraji stránky).

Cílem je, aby těsně před důležitými okamžiky příběhu mohlo dítě říct svou představu o tom, jak by mohl pokračovat. Dítě pak může porovnat svoji představu s reálným textem. Aktivitu bychom měli nechat na dítěti, pokusme se jeho odpovědi nekomentovat.

Pro plynulost příběhu je důležité nezastavovat se u otázek příliš dlouho, po dočtení je možné se k dotazům vrátit. Může se stát, že dítěti není prostředí nebo situace z příběhu známá, je na nás, na rodičích, toto dítěti přiblížit.

Pro malé děti je dostačující, když jim příběh přečteme, položíme „Otázky k příběhu“ a společně si zapamatujeme, která moucha byla s Ferdou v příběhu a jak se s ní Ferda cítil. Z ostatních námětů je možné vybrat to, co by mohlo dítě zajímat a co zvládne. Otázky mu můžeme přeformulovat a povídat si o nich klidně déle. Budeme překvapeni, co všechno se o svých dětech (a někdy i o sobě) dozvíme.

Barevné okraje stránek jsou věnovány rodičům. Nalezneme zde základní charakteristiku pocitů zpracovaných v příběhu (například „O hněvu“, „O zvědavosti“). Text je doplněn o „Drobné rady“, čeho se držet nebo na co nezapomínat.

Samostatnou kapitolou jsou „Otázky pro děti“, které tematicky vycházejí z příběhu. Dotazy směřují na dítě, odkazují se na jeho zážitky a zkušenosti. V této části je důležitá naše komunikace s dítětem. Můžeme se držet struktury otázek v knize, přidávat další doplňující otázky nebo rozvinout debatu k tématu. Je vhodné, když se do této části sami aktivně zapojíme, můžeme uvádět vlastní příklady (jak se mám něco nedařilo, kdy se bojíme, …). Tato část dává prostor ke zlepšování naší vzájemné komunikace, pomáhá budovat důvěru mezi námi a otevírá prostor k pochopení dítěte a jeho pocitů.

„Situace, aktivity pro děti“ je část, ve které se opět předpokládá naše spolupráce s dítětem. Najdeme zde nápady, jak s danou emocí pracovat, hry či aktivity, které se můžou stát součástí našeho běžného života. S touto částí je možné pracovat i samostatně, nezávisle na příběhu. K usnadnění práce slouží různé nápovědy, vysvětlení slov tak, aby jim děti porozuměly.

V závěru každého příběhu najdeme autentické a nápadité odpovědi dětí, které autoři shromáždili v průběhu pilotního ověřování. Nesou podtitul „Střípky“.

Mgr. Gabriela Luková Sittová, dětská psycholožka: „Knížka je jedna z mála (ne-li jediná) na českém trhu, která se věnuje rozvoji emoční inteligence dětí a je cennou pomůckou pro rodiče. Příběhy jsou psané dětem blízkým jazykem, podporují představivost a jsou dlouhé tak akorát pro čtení a povídání například před spaním. Do postavičky plyšáka Ferdy a jeho kamarádů se mohou děti snadno vcítit, protože často zažívají podobné situace a někdy si se svými pocity neví rady. S příběhem, který je zaměřen pokaždé na jinou emoci, se děti mohou ke svým zážitkům vrátit a s odstupem přemýšlet, jak se zachovaly a co jim samotným pomohlo situaci řešit. Knížka zahrnuje stránky pro rodiče s jednoduchým vysvětlením, co která emoce představuje, a také rady, jak se s nimi dá pracovat. Pro rodiče, kteří mají na děti více času a děti, které nechtějí příběh pouze poslouchat nebo přečíst, jsou určené doplňující otázky. Úkoly a aktivity s rodiči jsou pak nabídkou pro děti, které si chtějí v Emušákově pohrát o něco déle. Autorům se podle mého názoru velmi podařila práce s představivostí dětí. Emoce jako mouchy, které létají kolem žabáka Ferdy a komentují situace, ve kterých se ocitl, děti jistě zaujmou a přiblíží jim svět emocí, který se jim může zdát málo srozumitelný. Vydat se do Emušákova za Ferdou a jeho přáteli a rodinou bych doporučila všem dětem a rodičům, nejen těm, kteří nejsou zvyklí o svých pocitech a náladách povídat nebo řeší nějaké trable. Myslím, že velkým podnětem pro činnosti s dětmi bude knížka také odborníkům, zejména pedagogům a psychologům.“

Podle webu scio.cz a éšopu ucebnice.com.