časosběr  obsah   rejstřík


Hon na psy v Rumunsku
a také protidemonstrace v Praze pohledem jedné z účastnic.

Dlouho neřešená otázka toulavých psů v Rumunsku se vyhrotila před několika týdny, kdy chlapce v Bukurešti údajně usmrtila smečka zdivočelých psů. Později prosákla na veřejnost pitevní zpráva a testy DNA, podle kterých chlapcovu smrt pes nezpůsobil (v ranách nebyly nalezeny žádné psí sliny). Přesto byl v Rumunsku zahájen doslova hon na toulavé psy. Ti nejsou usmrcováni injekcemi, nýbrž ubíjeni, škrceni, upalováni, tráveni a stříleni. Nejabsurdnější na celém masakru je to, že rumunská vláda na konečné řešení psí otázky obdržela od Evropské unie vysokou částku peněz, která však nebyla použita na efektivní a eticky poměrně přijatelné plošné kastrace a sterilizace. Některé obce dokonce začaly vyplácet odměny za zabité psy – každému je nejspíš jasné, k čemu toto opatření v chudých oblastech vede. Zabíjeni začali být i psi, jež majitele mají, objevují se případy lidí zmlácených i usmrcených při obraně vlastních psů. Situace v Rumunsku je pro psy kritická, rumunská vláda odmítá přehodnotit svůj postoj a dokonce vybíjení psů posvětila zákonem.

V Praze se proto shromáždily dvě stovky milovníků psů a odpůrců krutého zacházení s nimi a přišly před rumunskou ambasádu protestovat. A zde můj pohled na celou událost.

Nemohu nevycházet z komplexního a druhově nerozlišujícího přístupu ke světu kolem mne a zároveň tímto textem nechci shodit práci, kterou lidé pro rumunské psy dělají. Díky za ni. Chci tímto jen nabídnout kritické stanovisko a možnost zamyšlení nad dopady a prostředky našich akcí. Snad popis takto pořadateli a účastníky akce přijat bude.

Velkou část účastníků protestu odhaduji na milovníky psů, kteří po akci (a teď ta krutá rána) zasednou v KFC či doma nad kuřetem a kusem prasete, které mimochodem svými kognitivními schopnostmi (aka inteligencí, tolik upřednostňovanou) psy překonává. Tito lidé vášnivě protestují proti „zbytečnému“ zabíjení psů, aby poté jinde horlivě obhajovali „nezbytné“ zabíjení prasat a krav pro lidskou potravu, přestože alternativy k živočišným produktům existují a jsou dostupné, a přestože zdravotnické a ekologické organizace již dlouho upozorňují, že strava bez živočišných produktů je pro člověka zcela vhodná a pro planetu žádoucí. Tito lidé se bijí za právo na život pro psy, kterým podle nich přirozeně náleží, a odmítají právo na život pro kuřata, prasata a krávy, kterým podle nich nenáleží, protože jsou to „od přírody“ užitková zvířata. Přitom postavení zvířete jako užitkového/hospodářského/určeného k jídlu je pouze přihrádkou v našem vlastním vnímání, proměnlivou v čase i v místě, a představa o „přirozeně daném“ potravním řetězci je pouhý vzorec, který je možno kdykoli přehodnotit a který nám žel dává pocit práva zabíjet a pojídat zvířata po statisících, aniž bychom k tomu měli v našich zeměpisných šířkách jakoukoli skutečnou potřebu a aniž bychom jim museli věnovat jedinou vzpomínku. Pro tento postoj a pohled na bytosti kolem nás se používá označení speciesismus (druhová nadřazenost, rozdělování zvířat na milováníhodná a upotřebeníhodná) a karnismus (představa a myšlenková soustava, podle které se zvířata dělí na jedlá a nejedlá) a tyto postoje jsou řazeny po bok jiným omezujícím a diskriminujícím názorovým systémům jako rasismus a sexismus.

Mírně upravená první třetina reportáže a úvah kamarádky Báry. Celé na jejím webu "We´ll be kind".