časosběr  obsah   rejstřík


O skrývání se
před pravdou, a tak i před sebou sama, leccos trefného postřehl Martin Buber.

Na dějiny lidského rodu lze nazírat přes vztah mezi těmito dvěma druhy lidí: Hrdými, kteří, byť i v té nejvznešenější formě, myslí jenom na sebe, a pokornými, kteří u všeho myslí na svět.

Kdo neustále myslí na zlo, které způsobil, a ustavičně o něm mluví, kdo se stále dokola obírá tím sprostým, co učinil, spočívá pořád v tom, na co myslí, v tom, o čem přemítá - a tak tkví celý v té sprostotě.

Takový člověk se nemůže změnit. Co vlastně chceš? Míchej bahno sem, míchej ho tam, přece zůstane bahnem. Odvrať se od zlého a konej dobro. Odvrať se od něj úplně, nepřemýšlej o něm a čiň dobro.

Udělal jsi něco špatného?

Čiň dobro právě proto!

Žádné setkání s bytostí či věcí během našeho života nepostrádá tajemný význam. Lidé a zvířata, s nimiž žijeme nebo se neustále potkáváme, půda, již obděláváme, přístroje a věci, jež nám slouží, to vše ukrývá tajemnou duševní substanci a závisí na nás, zda dosáhne své pravé podoby, své dokonalosti.

Pokud zanedbáme tuto duševní substanci a přihlížíme jen k dočasným účelům, bez toho, abychom rozvinuli pravý vztah k bytostem a věcem, na jejichž životě se máme podílet jako oni na našem, pak promeškáme to skutečné, naplněné bytí.

Ve způsobu uvažování, vnímajícím jednotlivce jen jako individuum, proti kterému stojí ti druzí, a ne jako skutečnou osobnost, jejíž proměna napomáhá proměně světa, tkví základní omyl!

Abychom unikli odpovědnosti za svůj doposud prožitý život, budujeme si z bytí nástroj k ukrývání. Tím, jak se člověk znovu a znovu schovává před pravdou, zaplétá se stále hlouběji do zvrácenosti. Vzniká situace, která se stává den za dnem, od jednoho ukrytí ke druhému, stále problematičtější.

Pravdě člověk nemůže uniknout, ale tím, že se chce před ní schovat, skrývá se sám před sebou.

(Zdroj žel mně již neznámý - pravděpodobně některá z Buberových knih.)